Svátek má: Nina

Politika

Velikost textu:

Roček: Bombardování nemocnic a střílení novinářů je normální

Roček: Bombardování nemocnic a střílení novinářů je normální

Krátce po tom, co letos v listopadu vyšla kniha novináře a spisovatele Františka Ročka „Bombardovat nemocnice je normální“, zaznamenal nakladatel i autor první hysterické reakce.

Přebal knihy
18. prosince 2017 - 11:05

Kniha prý pohrdá lidskými právy a demokracií a zesměšňuje oběti tyranů. Knihou by se prý mělo vážně zabývat státní zastupitelství. Autor je rád, že se setkal se zuřivými ohlasy.

Proč vás zuřivé reakce potěšily?
Ukázaly, že kniha plní svůj účel. Provedl jsem inventuru toho, co se podařilo od roku 1990 v mezinárodní politice v rámci NATO a EU fatálně zkazit. To se některým lidem nelíbí.

Proto je na obalu knihy napsáno „Varování nakladatele: Autor je bezohledný realista“?
Ano. Jsem nestranný, proto se zdá, že text je až cynicky bezohledný.

Může být dnes někdo nestranný?
Mám pro svou nestrannost důkaz: V předmluvě knihy upozorňuji, že jsem v armádním časopisu Vojenské rozhledy již v roce 1998 varoval - je třeba zbrojit, ne snižovat stavy armády, protože kolem roku 2015 nastane vážná krize. Toto i další publikovaná „proroctví“ se potvrdila. Čili nejde o módní kritiku. Ukazuji, že i bez specializovaných informací lze předvídat vývoj budoucích krizí.

Ale kdo kritizuje jednání NATO můžete být označen třeba proruským agentem?
Proto v knize uvádím názory George Friedmana, zakladatele známé americké analytické agentury Stratfor a neméně erudovaného politika a profesora Henryho Kissingera. Kdybych citoval stejné závěry z jiných zdrojů, mohly by být zdroje kritizovány např. jako proruské, populistické atp. Protože totéž uvedli známí Američané  Friedman nebo Kissinger, bude to přijato bez protestů jako názory uznávaných odborníků.

Co je podstatou vaší kritiky NATO?
Bral jsem NATO po roce 1990 jako klasickou obrannou alianci. Po zhroucení východního bloku v bezpečnostní oblasti opouštěla suverénně se tvářící západní politiky (tedy alianci NATO) soudnost. Začal jsem to pociťovat v druhé polovině devadesátých let. Proto jsem v roce 1998 varoval: Kašlete na mírové operace, modernizujte výzbroj, kolem roku 2015 dojde k vážné politické krizi. Přišel rok 2015. Bezpečnostní a mocenská krize se stala novinářským hitem.

Autobusy po bojích v Luhansku

Jak je to s vaším pohrdáním demokracií?
Mám rád demokracii, kterou vidím kolem sebe: Pokud můžete kupovat jakékoliv knihy a časopisy, cestovat do zahraničí, pokud můžete říkat v hospodě, že prezident, předseda vlády nebo ministr kultury je vůl, jsou to základní znaky demokracie. Bez ohledu na to, zda v zemi vládne Putin, Sobotka nebo Trump. Ale to pro život nejdůležitější - jestli seženete práci – vám demokracie nezajistí. To je z jiného krutého světa, který demokracií neovlivníte. To je ze světa chladných kalkulací, ze světa kde jedno procento nejbohatších kontroluje 50,1% světového bohatství, jak uvádí listopadová zpráva Global Wealth Report 2017 švýcarské banky Credit Suisse. Z tohoto pohledu je jedno jestli bydlíte v Rusku, Kanadě nebo v Čechách.  Ostatní, o čem politici žvaní, je nepodstatné. A jednou za 4 roky vás pustí k volebním urnám. Potom se na 4 roky můžete vrátit do hrobu.  

Jaký je váš postoj k Rusku?
Stejný jako k USA. Ruská politika je založena na stejných manipulativních principech jako politika států aliance NATO. Ideologicky nejsou mezi Ruskem a Západem zásadní rozdíly, protože jde o kapitalistické státy, kde hlavním zákonem je dobrý kšeft. Na východní i západní straně byznysu jde o moc. Ne o vojenskou moc – ta je jenom prostředkem. Jde o moc ovládat zdroje materiální i finanční, o moc co nejvíce a nejvolněji kšeftovat ve svůj prospěch. V mocenské oblasti mají USA mnohonásobně více prostředků než Rusko.

Proč je postoj řady českých politiků i občanů vůči Rusku téměř hysterický?
Napsal jsem šest knih o konci 2. světové války v letech 1945 – 1948 v pohraničí u německých hranic na severu Čech. Při studii tisíců dobových dokumentů jsem zjistil, že se v dokumentech většinou nepsalo o sovětské armádě a sovětských vojácích, ale o ruské armádě, o ruských vojácích. Byli jsme konfrontováni se sovětskou armádou a komunistickou politikou, ale lidé ve zkratce to pociťovali jako ruskou politiku. Protože Rusko bylo největším státem Sovětského svazu a vedení SSSR hnízdilo v Moskvě. Proto v české společnosti přežívá intuitivní odpor proti „ruskému živlu“ kvůli okupaci z roku 1968. Jiné národy mají obdobnou antipatii vůči Američanům, Britům, Francouzům či Japoncům z dob jejich intervencí a koloniální éry. Proto hledím na Rusko bez předsudků, racionálně jako na jiné státy.

Zničené BVP v Luhansku

V čem spočívá vaše inventura zahraniční politiky?
Vysvětluji, proč je dnes bombardování nemocnic normální, proč novináři jsou všedním cílem střelců, proč se nemusíme zatím příliš bát teroristů, ale o to více jsou nebezpečnější islámští migranti, nebo proč použití zbraní hromadného ničení v blízké budoucností nebude žádným šokem.

Proč by se používání zbraní hromadného ničení v budoucnu mělo stát samozřejmostí?
Že dosud nedošlo k jejich masovému použití, za to mohou pouze technologické problémy. Bioterorismus čeká na technickou zkratku, která například dokáže v jednoduchých laboratorních podmínkách vytvořit účinný smrtelný virus.

U chemických útoků i nadále půjde spíše o průměrné teroristické akce s omezeným účinkem. Pro teroristy jsou atomové zbraně neperspektivní. Jsou pro ně v podstatě nedostupné a utajená doprava je  problematická. I kdyby ji získali, jednorázová exploze se do mocenské hry nepočítá. Vyvolá jen hysterii jako newyorské zapíchnutí letadel do dvou mrakodrapů 11. září 2001.

Velkým tématem dneška je nebezpečí politického islamismu. S jakým tématem je srovnatelný?
Srovnatelný je s fenoménem hitlerovského nacismu. Signály velkého nebezpečí nacismu a politického islámu jsou podobné. Politika militantního islámu je též plíživá a nemilosrdná. Neschopnost evropských politiků z doby nacismu je podobná jako neschopnost dnešních politiků EU a západních států při současné islámské invazi do Evropy.

Proto věnujete bezmála polovinu knihy islámskému nebezpečí?
Přímo agresivnímu islamismu věnuji necelou třetinu knihy. Ale v řadě dalších kapitol jsou islamistické souvislosti též zastoupeny. Islamismus je smrtelným nebezpečím. Není to fóbie. Před islamistickým nebezpečím varuje i americký vlivný politolog a historik Henry Kissinger v knize Uspořádání světa. V kapitole o Íránu Kissinger decentně píše: „Imperativ islámské revoluce byl chápán tak, že umožňuje i spolupráci sunnitů a šíitů s cílem prosadit obecné protizápadní zájmy... Na potřebě svrhnout existující světový řád se obě strany – sunnité i šíité – dokázali obecně shodnout.“

Ulice v Luhansku

Jakou roli má ve vaší knize Čína?
Z hlediska aktuálních hrozeb zatím není Čína zajímavá. Ale má obrovský potenciál tiché rozpínavosti.

Že má Čína obrovský potenciál ale říkají všichni?
Ale také doufají, že se Čína ekonomicky přehřeje a zhroutí a rozpadne se. Ale zatím? Hodnota čínského  hospodářského potenciálu se při finanční krizi z let 2007 a 2008 propadla o přibližně 20 %, dnes je již znovu na předkrizové úrovni, jak uvádí listopadová zpráva Global Wealth Report 2017.

Podle vás Čína vnitřní pnutí přežije?
Ano. Údajně Čína dává na vnitřní bezpečnost více prostředků než na armádu. Předpokládám, že při likvidaci nepokojů v dalších 20 letech přijde v Číně o život několik desítek milionů osob.

Představuje Čína nebezpečí, před kterým varují kritici prezidenta Zemana?
Každý silný stát je potenciálně nebezpečný – i svým spojencům. Nelze v budoucnu vyloučit ani spolupráci Číny s islamistickými státy na úkor EU, pokud vliv EU příliš rychle poklesne do bezvýznamnosti. Sympatie nebude mít u Číňanů ani jedna strana, protože mezi islamisty a evropskými liberály a křesťany není pro Čínu rozdíl – nejsou to Číňané. Zajímat je bude jenom možnost prodávat zboží, získávat informace a dovážet suroviny.


V knize máte kapitoly „Lidí je dost“ či „Hodnota člověka stále klesá.“ Také píšete, že na počtu obětí nezáleží. Co tím myslíte?
Je nás nějakým 7 miliard. Čili lidí je dost. Na Blízkém východě a v Africe násilím umírají týdně tisíce lidí, ale také se tam potýkají s přílišnou porodností. Teroristické masakry mají jenom omezený místní význam. I v Evropě. Kdo si dnes vzpomene na 13. listopad 2015, kdy zahynulo 130 lidí v Paříži?

Je to signál, že hodnota člověka stále klesá?
Ve starověku a středověku byli lidé důležití. Ženy vyráběly děti - budoucí pracovní sily a vojáky a dívky, které v dospělosti v další generační vlně vyráběly další pracovní síly a vojáky. Pokud se vojevůdce zmocnil cizího území, mnohdy bylo v jeho zájmu vyhladit muže, ženy, děti a protivníkovi zdecimovat „výrobní“ základnu. S nástupem strojů a palných zbraní klesala důležitost lidské základny.

Platí totéž i o vojácích?
Armády řeší dilema. Potřebují stále modernější a tudíž stále dražší zbraně, a zaměstnávají vojáky, kteří rozpočet významně zatěžují náklady na výcvik, vybavení, výplatu mezd a různých příplatků. Pokud voják padne, zatěžuje i po jeho smrti stát sirotčí a jiné důchody. Ještě horší je situace, když se voják stane invalidou. Znamená to náklady na léčení a na invalidní důchod. Proto se snaží armády vojáky nahrazovat technikou.


Ale vojáky nejde vždy nahradit. Viz zkušenost z Afghánistánu a Iráku?
Zčásti je lze nahradit žoldáky z bezpečnostních agentur, resp. firem. Říká se jim kontraktoři. Např. dnes je v Afghánistánu asi 20 až 22 tisíc kontraktorů. A další tisíce jich ještě přiletí. Když zahyne žoldák – kontraktor, americký stát to nic nestojí. Smrtí končí kontraktorova smlouva, žádný důchod pozůstalým. Žádná hysterie rodiny, že zase zemřel v Afghánistánu americký voják. V Iráku podle odhadů z roku 2007 bylo kontraktorů až 100 000. Kontraktory využívá řada států, pomáhají také ruské armádě v Sýrii.

Kniha má název „Bombardování nemocnic je normální“. Je to také název jedné z kapitol. Je podle vás název pro knihu charakteristický?
Boje v Afghánistánu, na Blízkém  východě i v Africe jsou nemilosrdné. Jsou to občanské a zároveň mocenské i sektářské války. Ruské i západní bombardéry bombardují v Sýrii stejné cíle – včetně nemocnic. Ať omylem nebo proto, že je součástí bojové zóny, kde se střílí hlava nehlava. Propaganda na každé straně z těch druhých dělá zločince. Kritika ruských náletů a ostřelování je demagogií, protože totéž je možné napsat také o amerických náletech. V knize proto upozorňuji na nezávislé zpravodajství Rádia Vatikán popisující realitu tragédie v Sýrii. Také popisuji, proč jsou novináři v boji cílem, ale i nebezpečnými bojovníky v mediální válce. Zbraní jsou i sociální média. Co je vyčítáno ruské propagandě, též činí i západní média, včetně českých. Také píši o nebezpečných zbraních nazývaných neziskové organizace. Mnohé jsou v podstatě pátou kolonou uvnitř států ve službách nelegálních migrantů.

Kritici přesto mohou namítat, že vaše argumenty jsou účelové?
V knize jsou desítky citátů z české „oficiální“ mediální scény, včetně uznávaných českých generálů. Uvádím fakta. Proto jednu kapitolu věnuji termínu „postpravda“ a uvádím, proč je „postpravda“ naprosto stupidní výraz bez obsahu. Také upozorňuji, proč je módním termínem „hybridní válka“. Co je považováno za hybridní válku známe již od starověku.

Lze předvídat co bude za 10 let, když se politické a bezpečnostní vztahy významně proměňují již z roku na rok?
Z 220 stran textu jsou prognózy do budoucna jenom na 20 až 30 stranách. Vycházím z dlouhodobějších tendencí a problémů jednotlivých mocenských oblastí. Můžeme budoucnost rámcově věštit z křišťálové koule nejzákladnějších souvislostí: Prazákladní pravdou je, že důležitý není boj, ale zisk. Boj je až posledním nejnamáhavějším způsobem, jak ovládnout kořist. Proto v prognózách je třeba hledět jenom na míru zisku. Čili zabíjení nepřátel je nepodstatné. Starověký čínský vojevůdce Sun-c‘ napsal, že „pravým znakem vynikajícího vojevůdce je podrobení nepřítele bez boje,“ Dnes tomu nejrůznější moulové říkají módně právě „hybridní válka“.

Co prorokujete pro další období? Třeba kolem Ruska?
V pár větách to nelze popsat. Rusko je agresivně defenzivní. Rusové jsou ochotni zabít každého, kdo ohrozí jejich bezpečnostní zájmy na hranicích a v nejbližším příhraničí. Vzhledem k ohromné rozloze musí Rusko postavit (možná největší) flotilu vojenských dronů na světě k ostraze, monitorování a zabíjení nepřátel na svém mimořádně rozlehlém asijském území.

Jaký osud čeká NATO?
V horizontu nejbližších 20 let ztratí státy NATO většinu zbývajícího vlivu v muslimské oblasti. Vzroste agresivní tlak islamistických států na převzetí kontroly na Balkáně. Řada států je od rozpadu Jugoslávie v 90. letech 20. století cíleně džihádisty islamizována. S nástupem islamistů bude spojena ztráta kontroly nad severním pobřežím Afriky a částečně i nad Středozemním mořem. Islámské obyvatelstvo spolu s nezvládnutou islámskou migrační vlnou již v EU představuje významnou pátou kolonu. Samozřejmě do NATO již nepočítám islamisty okupované Turecko.

Co bude dál?
Jsme v podobné situaci jako v polovině roku 1938. Tehdy ještě nebylo nic ztraceno. Válku bylo ještě možné zažehnat – i přes politickou nestálost a proradnost politiků nejsilnějších evropských států. To samé nás provází i dnes.

K čemu tehdy došlo?
V červnu 1935 byla uzavřena britsko-německá separátní námořní dohoda. V říjnu 1935 fašistická Itálie přepadla a okupovala Habeš. V lednu 1937 byla podepsána britsko-italská středomořská dohoda. Velká Británie tím posvětila Itálii její dobyvačnou politiku. Jenom chabým protiněmeckým signálem bylo v roce 1935 uzavření protiněmecké dohody mezi Francií a SSSR, dohodu měli Francouzi také s Československem. Co s dohodami, když Francouzi Československo zradili podepsáním Mnichovské dohody spolu s Velkou Británií? Vůči Hitlerovu násilí evropští demokraté mlčeli. Italská agrese byla tolerována. Dnes Itálii a Německo z roku 1938  nahrazuje kolaborace s bohatými arabskými islamisticky orientovanými státy dlouhodobě šířícími islám do Evropy i s pomocí nelegální migrace.

(rp,Lenka Stránská,prvnizpravy.cz,foto:frantisekrocek,jaroslavdoubrava)