Svátek má: Helena

Komentáře

Jan Campbell

analytik, publicista

Bruselská zpátečka a války Putina

Západní média (19.5.2019) píší o politickém zemětřesení v Rakousku.

Vzniklo po zveřejnění v SZ a Der Spiegel neprověřeného produktu, pramene a objednavatele videa, a ne prověřené identity ruské dámy s údajnými miliardami. Autoři v českých médiích se t.č. věnují Ukrajinským hrátkám s čertem (Jaroslav Bašta), přání Ať žije EU, ale za své (Petr Havlíček) a doporučením, že Lidé zabývající se klimatem by měli začít u americké ambasády v Praze (Zdeněk Zbořil). 

Britský Guardian si dělá starosti o EU, nepřímo i o království. Prý většina Evropanů si myslí, že EU se rozpadne do 20 let. Nesdělil nám, kolik Britů myslí, že se království rozpadne a případně kdy. Osobně předpokládám, že tomu nebude brzo. Královská rodina patří do skupiny vyvolených – nevolených. Ta působí ve stínu, raději ve tmě.

Za to na osvětlené scéně působí Steve Bannon. Ten slibuje transformovat Brusel do Stalingradu, což by mohlo usnadnit návrat do, nebo vyloučení Ruské federace z PACE (Parliamentary Assembly of the Council of Europe). Tím nenechává Steve  Bannon v klidu Guardian, ani Galského kohouta. Ten kokrhá s pomocí Le Monde, jaké by byly hrozné následky z vyloučení Ruska z PACE. To vše týden před volbami do EP. Jak myslí Evropa dokumentuje příspěvek v Odbory Info (17.5 - Jan Vosáhlo). Neměl být nikým ignorován. Protože i v předvečer inaugurace nového prezidenta – komika na Ukrajině se sufluje a radí. Dokonce generálem Naev. Ten má chuť dobýt Donbas za den. A právník prezidenta Trumpa, Rudolf Giuliani (1944) radí na dálku, co nejdříve se zbavit nepřátel USA, kteří se uhnízdili v jeho blízkosti. Jinak…

Zatím jsem nezahlédl nic, co by stálo za komentář, a co má přímý vztah k možnému vítězství prezidenta Putina v Helsinkách. Tam se 17. května bojovalo bez něj, a současně o něho a o Ruskou federaci. Nebudu předbíhat konečnému výsledku boje ve formě řešení členství RF v PACE, ale mám pocit, že tak nebo tak, prezident Putin již zvítězil. Jak je to možné?

Díky své taktice a Bruselské zpátečce. Tu se snažily nedovolit zařadit Baltické státy, Gruzie a Ukrajina s pomocí Polska a samozřejmě Velké Británie. Hrozilo konečné rozloučení RF s EU, které není, a nebude v představitelné budoucnosti v zájmu SRN a oslabené Francie. Proto ta zpátečka. Zpomalila mimo jiné odchod RF z PACE na vlastní žádost a tím prodloužila život této organizaci.

Kromě toho bruselská zpátečka zpomalí rychlost americké rusofobie na společné sankční cestě s EU, i když to není zcela jisté. Proč? Obnovení plného členství, práv RF a nutné reorganizace PACE (včetně vyloučení možnosti diskriminace známé z minulosti) totiž umožňuje interpretaci ve smyslu přiznání Krymu a zvětšení rozkolu v EU.

Možná i proto se objevil ve Washingtonu první republikán se zájmem o impeachment prezidenta Trumpa. Ten by měl ztížit letní setkání volněji se cítícího prezidenta Trumpa s koncentrovaným prezidentem Putinem. Na Ukrajině totiž dojde s pravděpodobností hraničící s jistotou na lámání ukrajinského chleba. Proč? Mimo jiné i proto, že v případě nevyloučení RF z PACE dostane tzv. ukrajinská otázka zcela jinou barvu formou možnosti přiznání Luhanské a Doněcké národní republiky Ruskou federací. Její protivníci budou v takovém případě vnímáni jako hlupáci. A kdo chce být hlupákem, když proti hlouposti není léku? O významu RF a Turecka v kontextu PACE nebudu dnes psát. Bez nich by PACE vypadala jako rozšířený EP. Ten bude mít po volbách příští víkend víc než dost práce sám se sebou.

A to nehledě na podporu, kterou nabídlo politické zemětřesení v Rakousku. Na druhé straně bruselská zpátečka a vítězství prezidenta Putina v Helsinkách dovolují tvrdit minimálně tři základní věci: 1) právo občanů RF obrátit se k evropským institucím zůstane platné (a ruští neoliberálové a demokrati mohou být spokojeni), 2) znajícím vztahu EU – RF výhra potvrdí, že evropské elity si konečně začali uvědomovat, že bez Ruské federace sami, nebo s pomocí USA nikam nedojdou, kromě do propasti. 3) Německý pragmatismus a politika na principu Wandel durch Handel (změna s pomocí obchodu) se prosadily.

Zatím co PACE bude formulovat své rozhodnutí a ruská banka připravovat převod 60 milionů Euro na splacení dluhu PACE, prezidenti Putin a Trump budou muset pokračovat ještě intenzivněji ve válkách na domácích a zahraničních frontách. Protože je těch válek mnoho, zmíním se o několika náhodně vybraných. Nejprve a krátce o Trumpových. K těm vážným počítám šest: 1) USA – ČLR (zatím obchodní a vědecko-technologickou). 2) USA – Venezuela. 3) USA – Irán, Irák, Sýrie a kdo ví kde ještě na Blízkém východě. 4) USA – Severní Korea, kde se zatím se válčí jenom v kancelářích MO a Pentagonu. 5) USA – EU. Elity dostaly čas na zotavení hlav a myšlení během letní dovolené. Na podzim budou muset na americký koberec. 6) Válka prezidenta Trumpa se svými občany. Není mu co závidět.



Nezávidím ani prezidentu Putinovi. Válka v Sýrii jen tak brzo neskončí. Podobně se mi jeví i situace ve Venezuele. Válka v plánovacích kancelářích MO RF ohledně Iránu, Libye nemůže být u konce. Opravdu totiž ještě nezačala. Všichni účastníci se bojí být prvními, kdo vystřelí. Sankční válka s USA a EU neskončí, ani kdyby RF začala být zítra aktivní v PACE a slibovala hory doly. A válka na domácích frontách neutichá, zdá se dokonce, že eskaluje. Bezpečnostní orgán FSB se zmítá v turbulencích pomocí zatčených důstojníků s miliardami nakradených rublů, USD a Euro. Velký průmysl a bankovnictví jsou na tom podobně. Zmítání obohacuje odchod výkonných manažerů a ředitelů do zahraničí v naději na azyl. Byrokracie a interní sabotáž dělají své s národními projekty, včetně reformy zpracování odpadů, filmové produkce a nesmyslné účasti v Eurovisi. Na tomto pozadí se tvoří a na podhoubí roste nová fronta nespokojených se současnou vládou. Tentokrát v Yekaterinburgu.

Po vzoru majdanových technologií, při pomoci ruských médií řízených prozápadními řediteli a manažery, amerického hnízda v podobě Jelcinova centra, které stálo desetkrát více milionů než Kremelský dvorec, a konzulátu USA, známého svými nestandartními aktivitami, mladiství z rodu Navalný & Co, vše ve stejných bundách, se tentokrát rozhodli k protestu s rituálem s krví. Zatím s divadelní. Netrpělivě čekají na výstřel, aby tekla opravdová krev. Takové nespokojené mladistvé, kteří nevědí, co opravdu potřebují, chtějí nebo si přejí, nebylo vidět v Moskvě, v St. Petersburgu, Kyjevě, ani v Erewanu. Jak se časy mění!

V protestech v St. Petersburgu se jednalo o předání Chrámu svatého Izáka církvi! V Yekaterinburgu se jedná o stavbu chrámu. Ten se zneuctívá, aniž by byl položen jeho základní kámen. Vše je potřeba dělat včas. Čas je drahý, nedá se koupit, a neoliberálům mizí jako pára nad hrncem. Přesto se nabízejí vážné otázky na adresu vlády a také Kremlu. Dovoluji si uvést pouze tři z bezpočetných. Proč nezasahují bezpečnostní orgány? Proč státní moc (vláda) dovoluje pokračovat v životě bez jakékoliv ideologie nebo národní myšlenky a kulturní politiky v regionu s velkým počtem mladých dělnického původu, v době fake news, známých manipulačních metod, zneužívání a přepisování historie? Proč protesty zbytku podporovatelů 90 let plánované s rituálem a lidskou krví právě s Yekaterinburgu?

Znám toto uralské město a mnohé jeho obyvatele celá desetiletí a docela dobře. Především z pracovních pobytů na univerzitách, konferencích a přednáškách. Vím z osobní zkušenosti, co se nelíbí médiím. V daném případě mám na mysli mé nezveřejněné interview v minulém roce. V něm jsem diplomaticky, ale jasně kritizoval dění v současné ruské společnosti, nastínil nezbytné změny a zákazem zveřejnění interview jsem způsobil reportérovi bolení hlavy a dal důvod odejít z redakce. Věděl proč. Jinak bychom nezůstali přáteli. Zapomněl jsem totiž v interview dodat to, co nemohu: Přání pohřbu suverénní Ruské federace.

Chci věřit, že alespoň Kreml ví, co dělá, když vláda nekoná. Mé vysvětlení situace zní jako fantazie: Nechat sebrat všechny zbytky podporovatelů a propagandistů 90 let v lokalitě za Uralem. V případě rituálu s opravdovou krví, křížem, lidskou obětí a povelem k pohřebnímu pochodu s rakví suverénní Ruské federace, nechat všechny účastníky protestu bez rozdílu a soudů odejít na onen svět. I demokracie a lidská práva mají své hranice. EU to dokazuje.

Z onoho světa se dívá na dění ve své rodné zemi mnich Abel, občanským jménem Vasil Vasiljev (1757 – 1841). Proslavil se předpověďmi. Uvedu pouze tři: O smrti a příčinách všech vůdců, začínajíc Jekaterinou II a konče Nikolajem II. Předpověděl zachvácení Moskvy a požár v Moskvě. Za to byl odsouzen, aby po naplnění předpovědi (14. 9. 1812) po deseti letech ve vězení mohl být zproštěn a oslavován. Traduje se, že mnich Abel předpověděl záchranu Ruska vůdcem, jehož jméno bude začínat písmenem V. Má to být třetí vůdce v historii. Dva vůdci se jménem začínajícím na V již byli. Každý čtenář si může najít a prověřit jména vůdců, které mám na mysli. Jako třetí se nabízí Vladimír Putin. Vůdce, vedoucí války veřejné a neveřejné. Věří, ne ale slepě, protože ví, že: Každé absolutní vítězství je ihned následováno soumrakem bohů, ve kterém se samo pojetí vítězství rozplyne v okamžiku jeho dosažení…Věda je nemožná bez víry. (Norbert Wiener, 1894 – 1964, matematik, označovaný za zakladatele kybernetiky. Větu použil ve své knize Kybernetika aneb Řízení a sdělování u organismů a strojů. Souhlasu netřeba.

Jan Campbell