Svátek má: Otmar

Komentáře

Zdeněk Ertl

předseda Sdružení sportovních svazů České republiky

Jak rozděluje MŠMT prostředky na podporu sportu?

Žadatel (sportovní spolek) napíše žádost o přidělení dotací, ve které podrobně popíše plánované projekty a zdůvodní, kolik prostředků a na jaké činnosti potřebuje.

Poskytovatel dotace (MŠMT) projekt posoudí a vyhodnotí jeho prospěšnost pro rozvoj sportování v ČR a na základě tohoto odborného posouzení přidělí příslušnou finanční dotaci. Žadatel, nyní již realizátor, projekty uskuteční, zdokumentuje, na MŠMT pošle jejich vyhodnocení a vyúčtování, odborníci z MŠMT řeknou, co se jim líbí a co ne, žadatel tak od MŠMT obdrží zpětnou vazbu, na základě které tvoří žádosti a projekty na příští rok…   

Nenechte se oklamat, že je to takto jednoduché a křišťálově čisté! V předchozích řádcích jsem jen stručně popsal, jak by to mělo fungovat, ale nefunguje. Realita je, bohužel, úplně jiná a připomíná mi dětskou říkanku o myšičce, která vařila kašičku na zeleném rendlíčku, tomu dala, tomu nic, tomu málo, tomu víc… Dětem se tato říkanka líbí, možná i proto, že hned po letmém seznámení s ní už pak navždy vědí, jak to vaření dopadne. Ministerstvo ale vaří kašičku, aniž by bylo možné předvídat, komu dá a komu nedá…, a hlavně proč někomu ano a jinému ne! Trvá to tak roky, bez ohledu na to jakého zrovna máme ministra, nebo náměstka zodpovědného za oblast sportu.

Seznámím vás s „příběhem“ Sdružení sportovních svazů České republiky, z.s., ale níže uvedené je možné s úspěchem zobecnit. Jde o nekončící koloběh událostí, tak začnu třeba tím, že průběžně poskytujeme každodenní servis pro naše členy, tj. sportovní svazy, které v téměř 10 tis. klubech sdružují cca 600 tisíc organizovaných členů. Na konci minulého roku uposlechneme výzvy MŠMT a podáme žádost o přidělení státních dotací, konkrétně v rámci Výzvy č. 3 – Podpora zastřešujících sportovních organizací dotačního neinvestičního programu Organizace sportu 2018. V žádosti přesně popíšeme, na jaké účely dotaci požadujeme, mimo vlastní servisní a organizační činnosti uvedeme také projekty, které již několik let realizujeme a také ty, které připravujeme, výhradně pro děti a mládež, náplň naší činnosti je tedy větší než vloni, do projektů vkládáme i vlastní prostředky. Protože nemáme od MŠMT žádnou zpětnou vazbu a nikdo nám neřekl, že něco děláme špatně, předpokládáme, že ministerstvo nám přidělí dotace minimálně v loňské výši.  

Od podání žádosti uplyne vždy velmi dlouhá doba, v posledních letech jsme dostávali (v rozporu se stanovenými vládními zásadami) dotace vždy velmi pozdě, někdy až ve druhé polovině, či třetí čtvrtině roku. Nemůžeme na rozhodnutí MŠMT čekat a nic nedělat, proto stále poskytujeme servis a realizujeme vlastní sportovní projekty. V květnu (letos překvapivě brzy) stát rozhodne, že nám přidělí dotaci, která je o 41, 2 % nižší než ta loňská. Zdvořile se proto zeptáme, které z našich činností a projektů byly podpořeny a které nikoli, zda máme vzhledem k výrazně nižší dotaci omezit a seškrtat rozpočet na zajištění servisní činnosti, kterou už tak vykonáváme nízkonákladově, tj. s malým počtem pracovníků odvádíme vysokou kvalitu, nebo zda máme omezit projekty pro děti (jen vloni se našich systematických projektů zúčastnilo více než 52 tisíc dětí), jestli všechny, nebo jen některé. Dostaneme odpověď, že žádost byla hodnocena celkově a že si můžeme s přidělenými penězi vlastně naložit podle našeho uvážení.


Sečteno a podtrženo. O přidělení dotací soutěžíme na dálku s dalšími žadateli, což je v pořádku, protože koš se státními prostředky na podporu sportu není (a ani nemůže být) bezedný. Jelikož ale neznáme kritéria, podle kterých bude stát naši žádost posuzovat (mimo těch formálních, která samozřejmě splňujeme), závodíme vlastně jaksi „naslepo“ a ani nevíme, v jaké disciplíně.  Obrazně řečeno, máme běhat popředu, pozadu, do strany, skákat do výšky, do dálky, střílet na terč, pádlovat na raftu nebo raději šplhat po stromech či lézt po skalách? Prostě nevíme, co stát od organizátorů a provozovatelů sportovní činnosti požaduje.

Není nezajímavé, že u jiných ministerstev si může žadatel o dotace z tabulky jasně definovaných kritérií zhruba odvodit, kolik státních prostředků na podporu v žádosti uvedených sportovních aktivit obdrží. U MŠMT je to sportovní loterie, střílíte se zavřenýma očima a jen s malou pravděpodobností se náhodou trefíte do přísně utajovaných kritérií.  Žádosti totiž posuzuje komise složená z odborníků, je ale anonymní a jména jejich členů se žadatelům nesdělují, takže nevíte, kdo o vás rozhoduje.  Chápal, a dokonce podporoval bych to v případě, že by tím byla zaručena neovlivnitelnost zcela objektivních členů komise, to je ale spíše úsměvná představa! Tato komise, ani administrátor Výzvy z řad zaměstnanců ministerstva, vám nakonec nesdělí, co a jak bylo posuzováno, a když vám nějakou částku přece přidělí, netušíte, k jakým účelům.

Ano, taková je současná „politika státu“, která není daleko od uvedené dětské říkanky, tomu dala, tomu nic, tomu málo, tomu víc… Ale proč, to ví jen několik málo „hlav pomazaných“, pro rozdělování státních dotací prostřednictvím MŠMT nerozhoduje obsah a kvalita sportovní činnosti, ale úplně něco jiného, zvykovým právem počínaje a raději ani nespekulujme, čím konče.  

„Zlí jazykové“ tvrdí, že o výši dotací dnes rozhodují nejnižší úředníci, a to z důvodu, aby byla zachovaná alespoň jakási kontinuita, protože politici a vyšší úředníci (ministři, náměstci, ředitelé odborů) se často mění, ale řadoví úředníci většinou zůstávají. Možná, že je pro vždy aktuální generalitu skutečně pohodlnější svěřit rozdělování miliardových částek úředníkům, ale s úspěchem můžeme pochybovat o tom, že by to snad bylo i správné!

Nezbývá tedy než věřit, že stávající vedení MŠMT udělá vše proto, aby co nejrychleji napravilo chybné a nepřijatelné zvyklosti z dob minulých.

Zdeněk Ertl