Svátek má: Jindřich

Komentáře

Kdo má z něčeho prospěch, musí umět nést i břemena obtíží!

Toto latinské přísloví se velice hodí k nářkům principála Divadla Na Jezerce, pana Jana Hrušínského, který se stále nemůže spokojit, resp. smířit s tím co je, tedy s mimořádnou dobou z důvodů koronavirusu,...

...který významně ovlivnil ekonomický i společenský  život v České republice. Je nepochybné, že pokud bylo v Česku všechno v pořádku, chtělo by se říct normální, kdy jsme nebyli pod tlakem opatření  proti viru Covid-19, byl pan principál Hrušínský navýsost spokojený. Divadlo divadlilo, přišedší diváci zaplatili, pan Hrušínský byl spokojen jak s tržbou, tak se ziskem ( i s dotací). Jenže se stalo, že ten neřád Covid-19 způsobil, že se společnost stala jeho rukojmím, a jeho přítomnost vyvolala údajnou potřebu omezit společenský a hospodářský život občanů se všemi jeho důsledky. Ponecháme-li stranou úvahy či hodnocení, zda to vše bylo či je nutné, respektujme stav věci takový, jaký je.
    
Protože se život v Česku v důsledku různých opatření významně omezil, snaží se vláda některé výpadky významných ekonomických, ale kulturních subjektů nahradit mimořádnou, bohužel jen částečnou finanční pomocí, aby snížily následky opatření, které byly přijaty, resp. vládou nařízeny v rámci pandemie Covid(u)-19. V tomto ohledu také ministerstvo kultury obdrželo od vlády finanční pomoc ve výši 1,07 Kč  miliardy, které přiděluje těm kulturním subjektům, jejichž existence je závislá na grantech, dotacích a sponzoringu, nemohou využívat půjček a i když mají příjmy a výnosy, nepracují na zisk. Je tedy celkem logické, že z uvedené finanční pomoci jsou upřednostňovány právě tyto subjekty a že ty kulturní soukromé subjekty, které kromě příjmu a výnosů jsou také dotovány ze státního rozpočtu, musí s případnou pomocí posečkat.


    
Tak se také stalo, že se na divadlo pana Hrušínského nedostalo, což ovšem není vina ministra kultury pan Zaorálka, ale finanční situace vlády, která navyšuje deficit státního rozpočtu právě o tyto mimořádné finanční pomoci. Že ovšem nejde jen o kulturu, je nasnadě. Nicméně, jak uvedeno v titulku článku, pan principál Hrušínský by jakožto majitel Divadla Na Jezerce a tudíž jako člověk, který má z činnosti divadla prospěch,  měl unést i ono pomyslné břemeno obtíží, které se snesly nejen na jeho divadlo, ale na mnoho jiných soukromých subjektů. Jen s tím rozdílem, že se chovají přiměřeně, nevyskakují jako čertík z krabice, nespílají kdekomu z úmyslu „zničit“ Divadlo Na Jezerce. Je od pana Hrušínského velmi netaktní a přehnané tvrzení  (u něho je to tzv. klasika), že pan Zaorálek jaksi přehlíží fakt, že už třicet let nežijeme v socialistickém zřízení a součástí kultury jsou – stejně jako všude v civilizovaném světě – soukromé subjekty, které například v euroatlantickém prostoru tvoří základ kvality tamního života s tím, že stovky milionů si prý rozdělí ti samí, co si již za dvacet let rozdělili miliardy… !
    
Nelze přehlédnout zmínku pana principála o tom, jak soukromé subjekty tvoří v „severoatlantickém prostoru“ základ kvality tamního života. Má pan principál vůbec nějakou představu o úrovni a kvalitě života lidí např. na Tchaj-wanu, Japonsku, Austrálii, Saudské Arábie apod.? Pochybuji, přesto je schopen to zpochybňovat, jakoby kvalita a úroveň v Česku byla díky soukromým subjektům, v tomto případě divadel, což měl pan Hrušínský bezesporu na mysli bůhví nba jaké vysoké úrovni, protože sotva mu jde o nějaké soukromé zemědělské družstva, kovářskou dílnu, nebo autodopravce, není-liž pravda? A pokud jde o ty miliardy, co si prý měli rozdělit ti samí za dvacet let, by to jednak musel pan Hrušínský dokázat, na druhé straně by neměl zapomínat, že i on, resp. jeho divadlo, se již drahnou dobu drží cecku státního rozpočtu, odkud získal nemalé finanční dotace. Dostal, ale zřejmě málo! Dnes, kdy je ( a ještě bude)  ekonomická situace ve státě kritická si dovoluje kritizovat, být hodně nespokojený a snad i závistivý, že  si pan ministr Zaorálek dovolil Divadlo na Jezerce přehlédnout a neposkytnout mu pomoc! To je jistě součástí Babišova záměru jeho Divadlo na Jezerce zlikvidovat, že?
   
Podobný postoj jako pan Hrušínský zaujal jiný „poškozený“, majitel pražského Divadla Broadway,,pan Oldřich Lichtenberg, který spolu s dalšími majiteli pražských soukromých divadel sepsal výzvu: „Zničíte mnoho divadel, festivalů, uměleckých agentur, pořadatelů, producentů, a hlavně desítky tisíc herců, zpěváků a všech dalších profesí, které jsou na tyto subjekty navázány. Vy jen nebývalým způsobem doslova rozhazujete veřejné prostředky mezi již beztak nabobtnalé instituce a mezi své projekční oblíbence. Proto prosím, okamžitě odstupte, ať se někdo jiný může pokusit napravit škody, které jste napáchal.“ Předně není od  věci poznamenat, že sám pan ministr Zaorálek (jakkoliv se jej nesnažím nějakým způsobem krýt nebo mu fandit), není strůjcem této situace, ale vláda jako celek za podpory poslanců, proto by slova  pana Lichtenberga, pokud chce za sebe a další majitele pražských divadel vyjádřit nespokojenost, měla spíše směřovat k těmto orgánům. Jak také bývá v takových případech zvykem, je apel vždy patřičně přehnaný, přitažený za vlasy, aby byl dojem silnější a působivější. Proto také  befel k „okamžitému odstoupení“ pana ministra Zaorálka je víceméně na úrovni nereálného zbožného přání. Přijatelnější by asi bylo, kdyby dal panu ministru na zváženou svůj odchod z postu ministra. Ale befel k okamžitému odstoupení je čirý nesmysl. I pro pana Lichtenberga by se v takovém případě našel citát: Feras, non culpes, mutere non potes, neboli Snášej a nestěžuji si na to, co nemůžeš změnit! Což ale neznamená, že by se neměl či nemohl k danému problému vyjádřit. Ovšem výsledek bude asi stejný, jako to s tím hrachem házeným na zeď.

Jiří  Baťa