Velká část nárůstu nákladů na bydlení jde ovšem také na vrub rostoucímu nájemnému, píše v glose Jan Bureš, hlavní ekonom Patria Finance.

Horší dostupnost vlastnického bydlení a vyšší zájem o bydlení nájemní jdou ruku v ruce s ožíváním turistického ruchu, který pravděpodobně část nabídky na trhu vrací zpět ke krátkodobým pronájmům. To vše se promítá do dražších nájmů. Ty podle posledních dat z ČSÚ zdražují nejrychleji za poslední dekádu (o 5 % meziročně v průměru) a je pravděpodobné, že tempo nájemní-inflace může ještě zrychlovat.

Dostupnost vlastnického bydlení v Česku podle posledních statistik z OECD zůstává jednou z nejhorších v Evropě. Poměr ceny nemovitostí k příjmům domácností je na více než tří a půl násobku dlouhodobého průměru, což je nejhorší dostupný evropský výsledek. To potvrzují i výsledky studie společnosti Deloitte, které ukazují, že v Česku dosažení vlastního bydlení trvá nejdéle z celé Evropy (13 ročních hrubých platů, a více než 15 v Praze). A dostupnost samozřejmě výrazně zhoršuje restriktivní měnová politika, kterou se ČNB správně snaží držet inflaci na uzdě.

V takové situaci lze ale těžko předpokládat, že zájem o nájemní bydlení ochladne. Další zdražování nájmů půjde na podzim pravděpodobně ruku v ruce s pokračujícím nárůstem cen energií. Vláda tak asi bude muset znovu navýšit normativní náklady na bydlení - standardní výdaje na bydlení podle počtu členů domácnosti a velikosti obce. Právě podle nich se určuje maximální velikost příspěvku na bydlení, kterou může domácnost dostat. Bez valorizace by se při současných cenových trendech příspěvek na bydlení pro nízko-příjmové domácnosti mohl rychle dostat "mimo realitu".