Svátek má: Dana

Politika

Velikost textu:

Jaroslav Bašta: EU s kalhotami u kolen

Jaroslav Bašta: EU s kalhotami u kolen

Takto bulvárně by se dala charakterizovat politika Evropské unie v celém průběhu migrační krize. Píše v úvodu komentáře pro Prvnizpravy.cz Jaroslav Bašta.

Jaroslav Bašta
13.únor 2017 - 20:00

Přeloženo do seriózní mluvy, musím konstatovat, že do současné téměř bezvýchodné situace nás dostala na jedné straně pomalá a váhavá snaha o evropskou integraci spolu s narůstajícím demokratickým deficitem uvnitř Unie. Jde o vzájemně provázané jevy, ale za primární příčinu krize považuji postupnou degeneraci schopnosti rozhodovat a řídit na straně vedení EU.

Nic tento proces neobjasňuje lépe než vývoj migrační krize. Vše začalo tím, že v rámci budování evropského nadstátu členské země odevzdaly do Bruselu část své suverenity a de facto zrušily své hranice s tím, že důsledně střežena bude vnější hranice Schengenského prostoru. K tomu však nikdy nedošlo a až na čestné výjimky, vnější hranice EU posíleny nebyly. Nabízí se otázka, proč se zanedbal princip předběžné opatrnosti a s faktickou likvidací suverenity národních států se nepočkalo do doby, kdy začne fungovat ostraha Unie jako celku.

Obchod z lidmi a nelegální migrace se však již dlouho předtím staly nejvýnosnějším odvětvím „podnikání“ organizovaného zločinu. Kriminální skupiny z Asie a Afriky se proto rychle chopily nabízené příležitosti a na Blízkém a Středním Východě, stejně jako v Africe mezi desítkami milionů „místních“ migrantů prchajících před válkami a hladem našly dostatek zájemců o cestu do bohaté a nechráněné Evropy.

Pro toto své počínání okamžitě získaly dostatek spojenců na nejmenším kontinentě – vysoké představitele EU a nestátní neziskové organizace spolu se svými evropskými kolegy v řemesle (třeba italskou mafii). Zkoumat, kdo to dělal a dělá z idealismu (či hlouposti) a kdo za peníze, snad ani nemá smysl, protože důsledkem obojího je velmi výnosný obchod s chudobou a miliony frustrovaných lidí. Nejen obyvatel unijních zemí, kteří musejí překonávat každodenní potíže s novými nechtěnými sousedy, ale i se samotnými migranty, zklamanými z toho, že Evropa nevypadá tak, jak si ji představovali, nebo jak jim o ní pašeráci, když je lákali na cestu, vyprávěli.

Jako každá skutečně hluboká krize, také ta migrační odhalila až do jakých zvrhlých detailů zachází výše zmíněný deficit demokracie, který ze současné EU dělá karikaturu Sovětského svazu Brežněvovy éry. Například najít v oficiálním tisku pravdivé informace o milionech migrantů (o jejich skutečném původu, stáří, vzdělání) je téměř nemožné. Slýcháme o tom, že jsou to uprchlíci před válkou, že budou přínosem pro naši ekonomiku, že nás kulturně obohatí. Relevantní informace o nich buď skutečně nejsou k dispozici (osoby bez dokladů nebo s falešnou identitou tvoří desátou největší skupinou žadatelů o azyl a minulost žadatelů o azyl známe jen z jejich vyprávění), nebo jsou cenzurované. S ohledem na rostoucí význam migrace z Afriky, považuji statistické údaje o zemích původu migrantů a žadatelů o azyl za zvláště důležité. Pomohou totiž objasnit někdy nepochopitelné aspekty chování běženců.

Mimořádně nepříjemné je, že až příliš velké procento z nich pochází ze zemí, které jsou na prvních místech žebříčku výskytu negramotnosti (Afganistán, Somálsko, Etiopie, Mali), či statisticky významného zastoupení kriminality jako způsobu obživy (jejich výčet v podstatě odpovídá seznamu sedmi zemí, jejichž migraci do USA pozastavil dekret prezidenta D. Trumpa). Opřít se o policejní statistiky, které by ukázaly, zda se to projevuje i ve zvýšené zločinnosti v cílových evropských zemích, nejde, protože je zakázáno je vést (jak ukázalo již několik skandálů v Německu a Švédsku). Trochu mi to připomíná totalitní praktiky z dávných dob, kdy kriminalita sovětských vojáků dočasně umístěných na území Československa také oficiálně neexistovala.

Bašta: Islamismus jako nejvyšší stadium feminismu?

Taktiku, kterou vedení EU pro řešení migrační krize zvolilo, důvěrně známe z osmdesátých let u nás. Prvním krokem komunistické nomenklatury vždy bylo popření, že takový problém existuje a každý, kdo o něm mluvil, dle jejich názoru tak činil z nepřátelství k režimu (dnešní seznam desinformačních a prokremelských webů to kopíruje). Pokud se krize už nedala popřít, svalili vinu na imperialisty (tehdy americké, dnes ruské). A když se tenkrát objevil M. Gorbačov se svou perestrojkou a glastností, vyděsil je k smrti, stejně jako dnes Tuska, Schulze a Junckera irituje D. Trump.

Zkrátka, Evropská unie se svým  deficitem vnitřní demokracie stále více podobá bývalému Sovětskému svazu, o to markantněji, že většina jejich představitelů nebyla zvolena, ale vybrána v politickém secondhandu v národních státech (Donald Tusk a Jean-Claude Juncker jako bývalí, již nevolitelní premiéři jsou toho názorným příkladem). Proto se nemůžeme divit, že jako jedinou možnou cestu k řešení problémů a krizí používají stejnou totalitní taktiku – popírají realitu a lžou. Pamatuji si, jak to dopadlo před více jak čtvrt stoletím a dodnes se divím, že se tenkrát změna režimu obešla bez krve a násilí. Vůbec si nejsem jist, že rozpad Evropské unie proběhne tak sametově a hladce.
    
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)