Svátek má: Luboš

Politika

Velikost textu:

Kohlíček: Óda na radost je jen hezká skladba, žádná hymna

Kohlíček: Óda na radost je jen hezká skladba, žádná hymna

Jaromír Kohlíček, bývalý europoslanec, popisuje ve svém komentáři s jakou „úctou" se Brusel rozloučil s končícími poslanci.

Jaromír Kohlíček, bývalý europoslanec
10. července 2019 - 06:20

„Antonio Tajani nevyniká ani vychováním, ani jemnocitem. Přesto jsem očekával, a asi nejen já, že na úvodním zasedání nového parlamentu utrousí alespoň jednu větu k těm, kteří svoji činnost skončili," začíná komentář Jaromír Kohlíček a pokračuje.

Už vstup k jednacímu sálu byl lehce komplikovaný. V centrálním registru se přišli pozvaní zapsat, ale nikde, ani před plenárním sálem, ani kdekoliv jinde, nebyla jediná zmínka, co dál. Parlamentní sluhové byli poněkud rozpačití a elektronické karty všech končících poslanců byly v hodině oficiálního zahájení, tj. v 10.00 hodin, vyřazeny z elektronického systému.



Podle instrukcí zaměstnanců parlamentu jsem dojel do 3. patra na diplomatickou galerii a tam mne čekalo další překvapení. Máte rezervaci? Vysvětlil jsem, že v pozvánce se nic o rezervaci neříkalo a že mne to lehce šokuje. Nakonec jsem tedy byl uveden do první řady mezi další končící poslance.

Místo v 10.00 hodin dosluhující předseda parlamentu Antonio Tajani zahájil v 10.15, a to obvyklou lživou informací. Prohlásil: „Teď si poslechneme hymnu Evropské unie.“ Letmým nahlédnutím do Lisabonské smlouvy lze zjistit, že nic takového neexistuje. Óda na radost je hezká skladba, provedení bylo na vysoké úrovni, ale o hymnu se nejedná.


Jeden z poslanců vznesl dotaz, proč tři řádně zvolení katalánští zástupci nejsou v jednacím sále. Nebyl jim totiž umožněn vstup. Dostali informaci, že jejich mandát nebyl potvrzen. Na dotaz se předsedající neobtěžoval odpovědět. Za čtvrt hodiny byl program schůze vyčerpán a nám bylo umožněno pouze odejít.

Kdybych něco podobného provedl na sklárně novým důchodcům, strhla by se jistě vřava. A dokážu si představit, jak by mne zneuctili. V Evropském parlamentu je bráno podobné faux pas jako norma. Zajímavé bylo také odevzdání klíčů od kanceláří a karet. Klíče se odevzdávají kdesi v kanceláři ve vyšších sférách, zato karty u pultu registrace u východu. Vyšel jsem na malé nádvoříčko uprostřed budovy zvané Věž (Tower) a stále jsem nebyl schopen pochopit, že kvůli tomuto představení jsem vážil cestu do Štrasburku a zpět.
 
Jedinou velmi osvěžující aktivitou dne byla masová demonstrace Katalánců, podpořená Francouzi, na konci mostu před vstupem do parlamentu. Skromným odhadem 5 000 lidí, vlajky Katalánské republiky, trička, batůžky, zpěv, skandování jmen tří zvolených, ale nepotvrzených poslanců z Katalánska. To byl hezký příklad, jak má vypadat projev vůle lidí. To mi trochu spravilo náladu a vylepšilo i poslední vzpomínku na aktivitu v Evropském parlamentu, končí komentář Jaromír Kohlíček.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:ps)