Svátek má: Taťána

Politika

Velikost textu:

Zdeněk Zbořil: Ruslan na Velké hedvábné cestě

Zdeněk Zbořil:  Ruslan na  Velké hedvábné cestě

<< NĚCO Z HISTORIE >> V našem „historickém okénku“ bychom si mohli připomenout jméno Ruslan a Velkou hedvábnou cestu.

Zdeněk Zbořil, politolog
26. března 2020 - 03:20

Co vy na to pane Zbořile?

Kritici, někdy až příliš bojovní, rusko-čínské geopolitické koncepce Velké hedvábné cesty a jižního pásu, prožívají v těchto dnech hořce-tragické chvíle. Musí přihlížet, že z ČLR do Evropy vede letecký most, který zásobuje Evropu, sjednocenou, nebo tu ostatní, zdravotním materiálem, který ani soudržná a solidární EU nedokáže soudruhům v Evropě poskytnout. Jeho délka je nejméně 10.000 km a proto některá letadla vyrobená pod kuratelou západních hodnot nemohou tuto vzdálenost jen tak překonat. Nejen pro to, že by riskovaly poruchy na své elektronice, ale i z hlediska leteckého provozu jsou pro ně nezbytná mezipřistání, která má  všemocné letectvo NATO, anebo spíše Spojených států, sice pod kontrolou, ale z hlediska přepravy potřebného materiálu po S'-čchou-č'-lu (Sīchóu zhī Lù -  丝绸之路) nebo Silk Road, pomoct neumějí.
 
Nikoho asi nepřekvapíme, když budeme hledat v historickém okénku něco z  minulosti, co by nám dovolilo, alespoň na několik malých chvilek, které nemusí být ani o demokracii, vzpomenout si, zda už někdy ve světových dějinách se něco podobného, kromě osídlovacích vln a útoků barbarů na Evropu, odehrálo a o čem bychom se z této minulosti poučit.


Boeing 747-8F nebyl k dispozici a tak se na letecké trase mezi Čínou a Pardubicemi/Prahou objevil původně sovětsko- nyní rusko-ukrajinský Antonov AN-124 Ruslan, dnes v majetku soukromé snad ukrajinské společnosti, se státními znaky Ukrajiny. Zapomeneme-li na další letecké spoje mezi Čínou a Českou republikou nebo Evropou, neměli bychom opomenout, že jméno Ruslan (v anglickém prostředí přejmenované na Condor) v sobě skrývá několik historických významů, které i v ČR by snad mohly ještě být srozumitelné.




Snad obavy MŠ ČR, ředitele BIS a sběratelů obskurních historických dat, kteří chtějí dokázat, že se v ČR vyučuje a vzpomíná na ruské dějiny „po sovětsku“,  nevyvolá bouři, když si řekneme, že v letošním roce je 200.výročí dokončení poetické pohádky Ruslan a Ludmila, a její autor, Alexander S.Puškin, nebude uložen nějakým zpravodajským negramotou do výroční zprávy své skoro „nezávislé ziskovky“ jako extremista.

Rusky píšící autor si vybral smyšlený příběh Ruslana a Ludmily z doby vlády stejně neexistujícího knížete Kyjevské Rusi Vladimíra, Jasného slunéčka, jejich zmařené svatby, úkladů čaroděje Černomora, odmítnutí chazarského chána Ratmira a dalších nápadníků Ludmily. Ruslana sice na čas  okouzlí dvanáct krasavic, ale nakonec vše dobře dopadne, chrabrý Ruslan přijde do Kyjeva, nepřátele pobije a spící Ludmilu probudí čarovným prstenem.

Když historický kyjevsko-ruský kníže Vladimír  přijal v 10.století křesťanství a později byl prohlášen za svatého,  zahájil christianizaci Rusi, která má v svých dějinách skoro stejně tolik bílých míst jako dnešní spory mezi Ukrajinou a Ruskou federací o tom, kdo má na Krymu, kde byl svatý Vladimír pokřtěn, vládnout a Rusům tam žijícím poroučet. Ruslan, který osvobozuje spící krasavice a jeho příbuzní létají po trasách Hedvábné cesty nejen do Střední Evropy, ale i do Itálie, je symbolem kterému vševědoucí  Evropané přestali, rozumět, stejně jako Puškinově lehké ironii, kterou skrýval do svých veršů jako politické memento.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)