Svátek má: Zuzana

Regiony

Velikost textu:

Zda se ve Slavkovském lese trvale usadila kočka divoká ukáže čas

Zda se ve Slavkovském lese trvale usadila kočka divoká ukáže čas

Kočka divoká se na fotopasti ve Slavkovském lese ukázala už podruhé.

Kočka divoká
1. srpna 2020 - 12:00

Na stejné fotopasti v chráněné krajinné oblasti Slavkovský les byla kočka divoká zaznamenána zhruba před rokem. Letos fotografie bohužel odhalila pouze zadní část kočího těla, zato však s velmi důležitým rozpoznávacím znakem, typicky širokým pruhovaným ocasem. I když je to už druhý snímek kočky v rozmezí necelého jednoho roku, nelze s určitostí říci, zda se jedná o stejné zvíře. Kočku zachytila jedna z fotopastí projektu 3Lynx, na kterém se podílí Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.   

„Zda se kočka divoká ve Slavkovském lese trvale usadila, ukáže až čas. V drtivé většině případů se u nás toto zvíře zatím podařilo zachytit na fotopast jen jednou, což spíše ukazuje na migrující jedince ze stabilních populací, třeba v Německu. Rozmnožování v České republice zatím potvrzeno nebylo.  V tomto směru je druhé pozorování na stejné lokalitě ve Slavkovském lese mimořádně zajímavé. Mohlo by nasvědčovat počátkům trvalejšího výskytu, proto budeme oblast nadále sledovat,“ vysvětluje Pavel Jaška z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, Správy CHKO Slavkovský les.

V naší krajině kočka divoká žila ve větší míře do konce 18. století. Začátkem 19. století původní populace, až na ojedinělé výskyty nejasného původu, zřejmě téměř vymizela. Opětovný výskyt kočky divoké na našem území se potvrdil právě díky fotopastem, které se staly užitečným nástrojem monitoringu volně žijících druhů živočichů. Takovým důkazem byly v roce 2011 snímky poblíž Rejštejna na Šumavě, dále v roce 2013 v Beskydech a v Doupovských horách a o rok později v Českém lese. Zatím posledními fotoúlovky jsou právě snímky kočky divoké zachycené nad Tachovskou brázdou ve Slavkovském lese na jaře 2019 a 2020.



Kočka divoká je především noční živočich, který velkou část dne tráví odpočinkem a potřebuje tedy dostatek vhodných úkrytů.  V evropské kulturní krajině jí proto nejlépe vyhovují listnaté či smíšené lesy v různém stádiu vývoje, s bujnou vegetací, dobře strukturovaným lesním okrajem a množstvím mrtvého dřeva. Takových míst ale v naší krajině mnoho nezbylo. Kočka má ráda svahy s jižní expozicí, skalnaté, balvanité sutě a členitý terén.  Limitujícím faktorem je pro ni výška a délka sněhové pokrývky, proto v zimě často sestupuje do nižších poloh pod trvalý výskyt sněhu. Ohrožují ji střety s auty a křížení s kočkou domácí, protože mnohdy nenajde vhodný protějšek vlastního druhu.

Karlovarskenovinky.cz informovala Karolína Šůlová, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Správa CHKO Slavkovský les.

(jv,karlovarskenovinky.cz foto:AOPK)