Svátek má: Zuzana

Zprávy

Velikost textu:

Dopisy z Vídně: Normalizace na dobu zkušební

Dopisy z Vídně:  Normalizace na dobu zkušební

Rakouskou vládu, na celém světe uznávanou za prozíravost, se kterou se vrhla do boje proti pandemii, postihl osud všech „proroků ve vlastní zemi“, píše naše dopisovatelka z Vídně.

Sebastian Kurz, rakouský premiér
3. května 2020 - 06:20

Počáteční opatření proti koronaviru byla  přijímána s naprostým pochopením, souhlasem a disciplinou až nevídanou.

Dojemně působilo každodenní večerní vystoupení nejméně tří představitelů vlády, kde jsme byli napomínáni k disciplíně, chválení za to, jak ji dodržujeme a také patřičně „strašeni“ statistikou vývoje pandemie u nás i jinde. Že „jinde“ se nebrala až tak precizně, se dovídáme až teď.

Říká se, ze „každý začátek je těžký…“ U propuknutí koronaviru to bylo naopak.Začátek nebyl tak těžký, jak ta doba po něm. Postupné zpřísňovaní všech „zatím jenom“  nebo  „mělo by se“,  se změnilo na „musí se“.

Jenomže po týdnech izolace se začala viklat celá struktura dosavadního života. Trpí prý hospodářství …. ale hospodářství to jsou lidé…firmy, které přicházejí na mizinu. Rodiny, jejichž živitelé pracují na „kratší úvazek“. Kurzarbeit se tomu řílká.  A tudíž s „kratším  příjmem“.

Ženy, pracují „z domova“, ve kterém jsou ale dvě-tři deti, kterým zavřeli školy, plus manžel s tím kratším úvazkem. Kde musí maminka pracovat u počítač pro svůj úřad, učit se s dětmi, třikrát denně připravovat jídlo… někdy v dvoupokojovém bytě….Ze kterého se dříve všichni rozcházeli už ráno, do práce, do školy a setkávali se večer. Na stres celodenního soužití nebyl nikdo připraven.

Ani na vzrůst „domácího násilí“…

Ženám přibývají monokly pod očima. V advokátních kancelářích narůstá enormně počet žádostí o rozvod. Podáváných  často „třetí osobou“. No jasně, kdo si troufá podat žádost o rozvod od partnera, který stojí vedle a je jenom otázkou vteřin, kdy ukončí telefonát něčím pádnějším, než jenom domluvou.

Ale všechna tato negativa mají i svá pozitiva:
  • Tak třeba rodiče, kteří si mohou „užít“ své potomky dvacetčtyři hodin denně, si najednou uvědomují, jak nesmírně záslužná a zároveň  vysilující je práce učitelů.
  • Manželé, kde vztah už dávno nefunguje, najdou odvahu se rozejít.
  • A někteří  začínají  naopak znovu se vnímat. Komunikovat.
  • Staří rodiče trpí izolací od svých vnoučat. Za objetí by se platilo zlatem.  A vnoučátka si  najednou cení to objetí více, než to dřívější zahrńování dárky.



Největší problém je stagnace ve zdravotnictví. V nemocnicích se musí lůžka rezervovat  pro „případy korona“..Operace jenom v akutních případech. Rehabilitační léčebny uzavřeny. Zubaři v astronautickém oděvu berou jenom případy, kde  pacient tluče hlavu o zeď nejméne tři dny…

Ale právě na základě těchto omezení si uvědomujeme, „…jak dobře jsme se měli….“ Ano, určitě nám i tato doba přinesla něco dobrého. Ale přece jenom….

Všechno, co patřilo k našim denním potřebám, zvykům  a štěstí, bylo ohroženo.

Ta počáteční odvaha, důvěra, že „všechno dobře dopadne“ a hlavně ten pocit jistoty, že pokud se všichni budeme držet stanovených  nařízení, nebude tento výjimečný  stav trvat věčně, začala kolísat.

Kanzléř Kurz, posílen internacionální chválou, začal být direktivní. V jeho „Korona týmu“ nebyli trpěni politologové nebo virologové, kteří by nepodporovali jeho vlastní „názor na věc“. A že ten je motivován i jinými aspekty, nežli jenom zdravím národa, vyvolalo v poslední době vůči němu nevůli, projevující se stále hlasitější kritikou.
 
Dalo by se říct, že ta naše velice dobře fungující tyrkysově-zelená vláda, která byla dosud respektována, obdivována a uznáváná jako „světová špička“ v boji proti koronaviru, se najednou octla v  roli Filištínů….a to není zcela kóšer….

Kancléři Sebastianu Kurzovi se začínají připisovat i jiné pohnutky, než jenom péče o zdraví národa. Ví se, že je miláčkem koncernů - a obráceně. Najednou znovu ožila  dřívější vize Bruselu, že by se mělo  platit jenom bankovní kartou,  která „v prvním kole“ neuspěla.  Teď ale,  pod záminkou, že  virus se zřejmě drží bankovek a mincí déle, než karty z plastiku, se vynořila nečekaně jako lochneská příšera.

„Průhledný člověk“….toho se začínají lidé bát. Protože tak napůl průhlední jsme už stejně. Ale manipulace za pomoci strachu z pandemie, pod rouškou péče o zdraví, to je už příliš „silné kafe“. A tak je odmítáno i doporučování, aby se přes Apple sledovaly kontakty kdo-kde-s kým, aby se mohli všechny infikované osoby okamžitě izolovat.

Prostě, najednou byla ta denní dávka opatření proti virusu příliš vysoká a začaly se projevovat ty „vedlejší účinky“. Únava, nechuť, pochybnosti o té medicíně i o doktorovi, který jí podává. Který  ty vedlejší příznaky ignoruje. Snad proto, že už má i pro ně další „lék“ na skladě?


A tak bylo to „zkušební“ uvolnění ze všech dosavadních nařízení doslova „vynucené“ . Proto se postupně začaly otevírat  všechny dosud zavřené brány.  

Ale jak se dostat přes dosud uzavřené hranice? Obejít je nebo přeletět? Stavebnictví postrádá dělníky, zdravotníctví pečovatelky, zemědělství sezónní pracovní síly….

To je teď ta největší starost těch, co zásobují „náš stůl“. Nemá kdo obdělávat pole, sklízet úrodu… „Nenahraditelné pracovní síly“, tak se teď říká Rumunům, Ukrajincům, Polákům, Slovákům, Maďarům…

Rakouské pracovní síly je nedokážou nahradit. I když počet nezaměstnaných dosáhl nevídaně vysoké procento. Nejsou tak šikovní? Nebo nedokážou  tak tvrdě pracovat? Nebo  si prostě zvykli na méně peněz ale zato bezpracné pohodlíčko? Anebo se ještě stále ti, co k nám za posledních pět let zavítali za „lepším životem“, pracovat nenaučili, protože nemuseli?

Takže vláda byla k některým ústupkúm z dosavadního tvrdého režimu donucena i vlastním „pudem sebezáchovy“.


Snad nám ty ústupky vlády budou úlevou. Léto nebudeme trávit v izolaci. I v tom musela vláda ustoupit. Jak někdy nerozumně a polovičatě, je vidět z toho, že vídeňský starosta Ludwig hodlá otevřít od června všechna koupaliště, ale ne bazény…A to je opravdu kolosální řešení…už vidím, jak se rodinky pečou na pražícím slunci a nemohou skočit do vody. A prodávat vstupenky u pokladen tak, aby se udržel odstup 1,5 metru a pak následně totéž u lehátek a osob, to bude také vyžadovat spolupráci policie, která se stala v posledních měsících jakousi létající kontrolní jednotkou, pokutující hříšníky, kteří předepsaný odstup zapomněli dodržovat.

Pandemie nás překvapila. Nebyl vlastně čas na nějakou přípravu, už vůbec ne na nějakou promyšlenou a důkladnou. Vláda musela strategii měnit takřka „za pochodu“.  A jakkoliv byla její strategie na začátku správná, teď je nutno ji změnit.

Této příležitosti se na podnět občanů chopila opozice v parlamentu.  Jak ironicky poznamenal kancléř Kurz na posledním zasedání: „…je vidět, že jsme na cestě k normalizaci. Opozice je už zase na válečné stezce…“ Ale dosáhla toho, že se vláda rozhodla přejít k té částečné normalizaci. Lépe řečeno, pod nátlakem ze všech stran  „se uvolila“ k ní přejít.

Kdoví, jestli ty ústupky, dle názoru mnohých předčasné, nebudou chybou. Jestli nebudou jenom dočasnou úlevou, za kterou bude následovat ještě větší pohroma, která si vynutí mnohem striktnější opatření. A mnohem svízelnější.

Ale to se dovíme až v další kapitole thrilleru  „KORONA“.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)