Svátek má: Roland

Komentáře

Ivan David

europoslanec (SPD)

Nežijí nadarmo- vyvolávají nenávist

Novinář: Nežil jsem nadarmo, jen co nenávisti se mi podařilo vyvolat! (Karel Čapek: Bajky a podpovídky).


Novinář: Nežil jsem nadarmo, jen co nenávisti se mi podařilo vyvolat! (Karel Čapek: Bajky a podpovídky).

Jako v každém povolání, i mezi novináři existuje elita. Nemám na mysli ty nejlépe placené, ale ty kteří vykonávají svoji profesi v souladu s etickými normami a navíc nahlížejí pod povrch věcí a kladou znepokojivé otázky, nečerpají z pouhých dojmů, ale z mnoha informačních zdrojů. Mají skutečně velký rozhled. To jim společně se spisovatelským talentem umožňuje oslovovat čtenáře, diváky a posluchače, kteří neklouzají po povrchu nabízených „událostí“. Takových novinářů je zoufale málo.Vedle nich existují novináři, kteří nemají tolik talentu, ale poctivě se snaží. I těch je málo.

Ne každý rozpozná med mazaný kolem huby v podobě řečí o svobodě a neomezených možnostech. Každý  potřebuje k životu pocit pozitivního očekávání. Bez něj lze jen živořit. Platí to pro  protestantský Západ a jeho „hodnoty“. Není to univerzální norma lidstva. Sociolog na návštěvě zvláštní školy zkoumal, jaká povolání chtějí budoucí absolventi vykonávat. Všichni chtěli být kosmonauty. V běžné škole to není o mnoho lepší. Všichni ve skrytu duše chtějí vysoký hmotný standard a tomu úžasného životního partnera. A chtějí být milováni. Skoro nikdo to nemá, skoro nikdo s tím není úplně smířen. Skoro všichni mají pocit frustrace. Pocity méněcennosti s touhou po moci vedou ke snaze po sebeuplatnění prostřednictvím škod, které činí jiným. To vede k výběru povolání spojených s mocí. Většinou nejde o moc ryze vlastní, ale propůjčenou. Moc pohůnka, policajta nebo sluhy výrobců veřejného mínění. Nejde o pocit naplnění poslání novinářské elity, ale o štěkot hladového psa.

Vedle opravdových novinářů, které charakterizuji výše, funguje horda frustrovaných zoufalců, kteří se potřebují kdekoli uchytit a místo prožitku úspěšného života alespoň zkouší kompenzovat tíživý pocit méněcennosti výrobou mediálních produktů plných nenávisti. Je to služba stejně frustrovaným  podobně jako bulvár- s povrchností, primitivismem, touhou po krvi a bolestivém trápení úspěšných.

Léta pozoruji redaktory- frustrované chudáky zaměstnávané úpornou snahou škodit. Je mi jich upřímně líto, i když právě jdou po mém krku. Je na nich vidět zoufalá neuspokojená potřeba vyniknutí nebo alespoň uplatnění. Někteří se chytli „novinařiny“, protože nedokázali nic vystudovat, někteří se nedokázali uplatnit v tom, co vystudovali. Jsou chudí, bez uspokojivých partnerských vztahů, nikdo si jich neváží. Na tváři lze číst zatrpklost a nenávist. Nechovají se přátelsky k slušným kolegům. Zoufale chtějí prorazit a kolem vidí jen konkurenci. Svoji příležitost škodit chtějí naplnit. Touží po úspěchu. Je jich zoufale mnoho.

Přečetl jsem si článek politického bulváru: „Půjdou s Paroubkem do voleb, bojí se, že na porážku“ na portálu „Aktuálně.cz“. Jsou to drby z okresních organizací ČSSD, které v potu tváře nasbírala Martina Machová.  Článek je ozdoben ilustrační fotografií, na níž je Jiří Paroubek  na oranžovém pozadí (fotoreportér  Ondřej Besperát) s grimasou vyjadřující znechucení. Ze všech nominačních konferencí všech politických stran odcházejí mnozí kandidáti neuspokojeni, neboť se na přední volitelná místa vždy dostávají ti, kteří krajské organizace ovládají a jejich nosiči vody. Způsoby, jakými jsou organizace ovládány, jsou ve všech stranách stejné.  Ti, kteří mají moc, si vždy ohlídají, aby výsledky odpovídaly jejich potřebám. Když se jim to nepovede, moc ztratí. Když nerespektují jiné důležité zájmy, ztratí moc také.

V článku nejde o to, zda byli vybráni ti nejlepší nebo ti, kteří si to o sobě myslí. Jde o to ukázat ČSSD jako vnitřně rozvrácenoupolitickou stranu, ovládanou neschopnými a všeho schopnými, prolezlou korupcí a nespravedlností. Je to jen jeden z mnoha článků, kterým jde „Aktuálně.cz“ ČSSD po krku. Autorka používá výroky frustrovaných krajských delegátů. Z některých výroků je zřejmý okresní rozhled. Vše slouží snaze autorky šplhnout si u zaměstnavatele a prožít moc člověka, který může škodit, aby přehlušil prožitek frustrace svých potřeb.

Martina Machová vystudovala českou filologii a výtvarnou výchovu v Olomouci. Asi by mohla učit na gymnáziu. „Aktuálně.cz“ nabízí její podobenku. Z její tváře nevyzařuje pozitivní energie nebo kouzlo osobnosti a přirozená sebedůvěra. Jako středoškolská učitelka by musela svojí autoritou zvládnout drzé a provokující adolescenty. Každý den a tváří v tvář. To by asi nedokázala. Útočit na dálku pomocí interpretací drbů je lehčí. A navíc- ten pocit moci.

Ondřej Besperát (autor momentky s Paroubkovou grimasou zkřivenou tváří )je evidentně opravdový profesionál. „Aktuálně.cz“ připomíná jeho dvouletou praxi v Hospodářských novinách. A také nabízí jeho různé fotoreportáže, například se starostkou  Ivanou Řápkovou (ODS). Z momentek a portrétů na nás hledí usměvavá příjemná žena. Tato bojovnice za exekuce na sociální dávky Rómů totiž chce kandidovat do Poslanecké sněmovny a pomoci tak ODS k hlasům frustrovaných občanů, kteří mají prostřednictvím svých hlasů příležitost povýšit se aspoň nad Rómy.Objektiv je objektivní, ale není nutno se tím nechat omezovat, vždyť ukazuje jen, jak věci vypadají, ne jaké jsou. Je potřeba vybrat onen úsek z univerza, který se právě hodí.

Ivan David