Brzy v USA pochopila, že je v tomto světě těžké se prosadit. Jako jedna z prvních použila k prosazení své hudby internet. Teprve pak následovalo i koncertování ve slavných světových koncertních síních. V poslední době se stala veřejnou kritičkou Zelenského politiky. Poznamenalo ji to radikálním omezováním počtu koncertů, ale internet jí to nahradil. Říká velmi ostře, že „Zelenskyj a jeho okolí vědí, že s koncem války přijde hodina zúčtování“. Lidé se budou ptát, zda oběti stály za to. Dodává, že „teprve až se zvedne mlha, začne vážná politická debata“. Vysvětluje, že procitla až v roce 2013, kdy začala tzv. majdanská revoluce. Telefonovala si často s rodiči v Kyjevě a byla šokována obrovskou diskrepancí mezi tím, co o tom slyšela na Západě, a tím, co jí vyprávěli oni. Říká, že to pro ni bylo „otevřením očí“ a teprve to ji zradikalizovalo.

Obává se, že konec této války, kterou vidí jako „politickou občanskou válku ve společném kulturním prostoru“, je v nedohlednu. Říká, že války končí, buď když jedna strana rezolutně vyhraje, nebo když jsou obě strany tak vyčerpané, že už nemohou dál, a proto dospějí k dohodě. Myslí si, že v tomto případě zatím nenastává ani jedna z těchto variant. Proto volá po mírové dohodě. Připomíná staré ruské přísloví, že je „i špatný mír lepší než dobrá válka“. Pouze když na obou stranách nastane naprosté vyčerpání, začne být úsilí o mír dostatečně silné.


Odmítá, že bylo její dětství v Evropě tak černobílé, jak je to líčeno na Západě. „My jsme každý večer neseděli a neříkali si, že jsme ztracenci historie.“ I proto vidí svět šířeji a otevřeněji.

Jsem přesvědčen, že musíme číst a zamýšlet se i nad takovými autory. Nevidí svět černobíle. Bez toho bychom byli strašně ochuzeni. Tuto jednu z největších klasických pianistek současnosti stojí za to číst. Ale nejde jen o tuto slavnou pianistku, která by byla slavná, i kdyby se nepustila do komentování politiky. Jde o záchranu evropské civilizace.

Kéž bychom měli tak myšlenkově svobodný týdeník jako je švýcarský Die Weltwoche.