Najednou je v Bruselu ticho, protože v Maďarsku vyhráli ti „správní“. Von der Leyenová dokonce označila výsledky voleb v Maďarsku za „silný evropský impuls pro cestu vpřed“. Maďarsku zablokované evropské dotace, jejichž přidělování Evropská komise svévolně navázala na dodržování svobody veřejnoprávních médií, budou promptně odblokovány, Zelenskyj se konečně zbavil „potížisty“ Orbána a slíbených 90 miliard bruselských eur konečně doputuje do Kyjeva na pokračování války.

V těchto souvislostech jednoho napadne, co by se tak asi stalo v Čechách, kdyby byl Andrej Babiš po parlamentních volbách, které také vyhrál velmi přesvědčivě, prohlásil (stejně jako před pár dny Péter Magyar), že jeho budoucí vláda pozastaví vysílání zpráv veřejnoprávních médií do doby, než bude zaručena jejich nezávislost a objektivita. Co by se stalo, kdyby pronesl podobná slova na adresu soudních špiček České republiky? A dostatek pádných důkazů k takovým tvrzením by se určitě našel. Co by začala „vyvádět“ Evropská komise s pomocí všech těch Nerudových a Zdechovských? Umíme a chceme si to představit?

Stačí se ostatně podívat, co se začíná dít kolem vládního návrhu zrušit koncesionářské poplatky, a financování veřejnoprávních médií převést na státní rozpočet.

Ještě se nic nestalo, jen minstr kultury Klempíř svůj záměr rámcově oznámil, a už opozice tluče do válečných bubnů a hrozí, že „takovou obstrukci na obranu svobody a nezávislosti veřejnoprávních médií ještě česká demokracie nezažila“. I Česká konference rektorů „vyjadřuje znepokojení nad aktuálními zprávami o změně modelu financování médií veřejných služeb v České republice“, studenti rovnou vyhlašují demonstraci pod názvem „Média nedáme“ a jejich ředitelé jim garantují omluvenky, když „[studenti] správně cítí, že je ohrožena svoboda slova a nezávislost médií“ (jak neuvěřitelně prohlásil jeden z nich). V Českém rozhlase se pod hlavičkou „Pro vás, ne pro politiky“ schází stávkový výbor a hrozí stávkou zaměstnanců, neboť „v návrhu vlády … chybí garance nezávislosti“.

Ještě že tu všichni ti stávkou a obstrukcemi hrozící mají Evropskou unii. Dění kolem veřejnoprávních médií bude bedlivě sledovat Evropská komise, ona „strážkyně hodnot“ (jako třeba u Magyara, že?), neboť podobně jako před lety v Orbánově Maďarsku bude trvat na „dostatečně udržitelném a předvídatelném financování, aby nehrozila ztráta redakční nezávislosti“. V opačném případě by musela Českou republiku finančně sankcionovat či dokonce zmrazit přidělování evropských dotací (opět viz. Maďarsko).

Mluvit dnes o svobodě veřejnoprávních médií a tvářit se při tom nadměrně ustaraně je dnes v naší zemi módní ale neopodstatněná figura. Žádná ztráta svobody slova nehrozí, nehrozí nástup žádné cenzury nebo mediální inkvizice. Klempířův návrh se týká pouze financování, nezamýšlí se koncepčně nad novou definicí mediální veřejnoprávnosti, nepokouší se řešit roli a budoucnost tohoto druhu médií v realitě dneška. Veřejnoprávním médiím nehrozí žádné vnitřní strukturální zemětřesení. Jen se změní „penězovody“, vše ostatní zůstane s jistotou při starém.
I proto tvrdím, že ti, kteří si práci v televizi a rozhlase celá léta vykládají jako způsob prosazování výhradně vlastních názorů a formu soustavného protěžování vlastních kamarádíčků, ohroženi nebudou. A už vůbec neočekávám, že by případná změna financování veřejnoprávních médií nějak podstatně zkultivovala některé dnešní veřejnoprávní moderátory, kteří již zcela bez obalu vystupují tendenčně, zaujatě, aktivisticky, protivládně a ve vztahu k některým svým do studií pozvaným hostům nepokrytě nepřátelsky a útočně.

Ovšem jedna kouzelná hůlka by tu přece jen mohla být. Co by se stalo, kdyby tu třeba zůstal jen jediný volně dostupný informační kanál, vše ostatní by si diváci dobrovolně zaplatili (jak si platí další desítky komerčních kanálů). To by byla, panečku, redukční dieta založená na svobodě volby!

Nic hrozného se v souvislosti se změnou financování veřejnoprávních médií nestane. Babišova vláda konflikt s ukřičenou částí veřejného (a také mediálního i uměleckého) mínění riskovat nebude. Ti, kteří si zvykli na svoji pravidelnou přítomnost v televizním či rozhlasovém studiu, tam budou vysedávat zase. A ani ti, pro které byla veřejnoprávní média zdrojem hezkých příjmů, se o své budoucí peníze bát nemusí.
Zázraky se nedějí, stávková hysterie vůbec není nutná.