Evropa stojí před další vážnou energetickou zkouškou. Mezinárodní energetická agentura IEA ve zprávě zveřejněné 3. listopadu 2026 upozornila, že zásoby zemního plynu v Evropské unii mohou do konce března příštího roku klesnout pod deset procent kapacity. Takový vývoj předpokládá při chladnější zimě a pokračujícím omezení dodávek LNG přes Hormuzský průliv. Nejde o nevyhnutelnou předpověď, ale o krizový scénář, který odhaluje zásadní slabinu evropské energetiky. Unie sice rozšířila dovozní infrastrukturu a omezila závislost na ruském plynu, její bezpečnost však stále více závisí na dostupnosti suroviny na světovém trhu a na ceně, kterou je ochotna zaplatit.

Podle údajů Gas Infrastructure Europe byly evropské zásobníky na začátku listopadu naplněny přibližně na 74,6 procenta, nejméně pro začátek topné sezony od roku 2013. Německo, největší evropská ekonomika, mělo k 2. listopadu zásoby pouze na úrovni 61 procent. Česká republika dosahovala přibližně 76 procent, Slovensko 53 procent. Naproti tomu Itálie vykazovala 91 procent a Polsko více než 99 procent. Samotná procenta však nelze zaměňovat za počet dní zabezpečené spotřeby, protože jednotlivé země mají rozdílné skladovací kapacity.


IEA upozorňuje na další nebezpečí. Při poklesu naplněnosti zásobníků pod třicet procent se obvykle snižuje rychlost, jakou lze plyn odebírat. Rozhodující proto není pouze množství zbývající suroviny, ale také schopnost dostat ji do přepravní soustavy při mimořádně vysoké spotřebě. Kombinace silných mrazů, nízkých zásob a omezeného dovozu může vytvořit situaci, kdy evropský trh nebude schopen pružně reagovat na další výpadek.

Drahé LNG odhaluje slabinu evropské energetické strategie

Po omezení ruských dodávek Evropská unie výrazně rozšířila dovoz zkapalněného zemního plynu. Tím snížila závislost na jednom významném dodavateli, ale zároveň se více vystavila geopolitickým konfliktům, světové konkurenci o LNG a prudkým cenovým výkyvům. Dovozní terminály a nové plynovody představují důležitou infrastrukturu, samy však nezaručují dostatečný objem dostupné suroviny.

Válka na Blízkém východě tento problém odhalila naplno. Podle IEA se mezi březnem a říjnem meziročně snížily dodávky LNG z Kataru a Spojených arabských emirátů o více než 60 miliard metrů krychlových. Výpadek způsobený narušením přepravy Hormuzským průlivem dokázala zvýšená produkce v jiných oblastech nahradit pouze částečně. Agentura proto očekává, že celosvětová nabídka LNG letos klesne téměř o 20 miliard metrů krychlových, tedy přibližně o tři procenta.

Současně má světová spotřeba plynu poklesnout o 1,5 procenta a evropská dokonce o tři procenta. Tento vývoj však nelze automaticky považovat za úspěch energetických úspor. IEA výslovně upozorňuje, že vysoké ceny omezují spotřebu také v průmyslu. Část poklesu tak odráží slabší výrobu, nikoli pouze technologické úspory a vyšší energetickou účinnost.


Evropský energetický regulátor ACER odhaduje, že konflikt na Blízkém východě zvýšil náklady na dovoz stejného množství plynu do EU přibližně o 18 až 33 miliard eur, tedy o 440 až 805 miliard korun. Jde o mimořádné dodatečné náklady, které se prostřednictvím energetického trhu přenášejí na podniky, domácnosti a výrobu elektřiny.

A riziko nekončí letošní zimou. IEA odhaduje, že narušení dodávek a poškození infrastruktury mohou v období let 2026 až 2030 snížit kumulovanou světovou nabídku LNG přibližně o 150 miliard metrů krychlových proti dřívějšímu výhledu. Napjatý trh proto může přetrvávat i po odeznění bezprostřední krize.

Česko může zaplatit vysokou cenu i bez přerušení dodávek

Pro Českou republiku představuje současný vývoj dvě zásadní hrozby. První jsou samotné ceny plynu, které zvyšují náklady tepláren, chemického průmyslu, skláren, výrobců stavebních materiálů a dalších energeticky náročných odvětví. Druhou je hospodářské oslabení Německa, na jehož průmyslové výrobě jsou závislé tisíce českých dodavatelů.

Nebezpečí přitom nespočívá pouze v možnosti fyzického nedostatku plynu. Pro podnik může být dlouhodobě neúnosná cena energie stejně závažná jako její nedostupnost. Výroba, která přestane být konkurenceschopná, se může přesunout do zemí s levnější energií. Obnovení uzavřených provozů přitom bývá nákladné a někdy již ekonomicky nedává smysl.


Mimořádně závažné mohou být také důsledky pro rok 2027. Pokud evropské zásobníky po zimě skutečně klesnou k deseti procentům kapacity, bude nutné během následujících měsíců nakoupit velké množství plynu pro další topnou sezonu. Zvýšená poptávka může udržovat ceny vysoko i v létě, kdy bývá spotřeba obvykle nižší. Energetická krize by se tak mohla přenést do dalšího roku.

Tato možnost by měla přimět evropské vlády k přehodnocení způsobu zajišťování energetické bezpečnosti. Nestačí budovat další terminály a propojovat plynovody. Je nutné zajistit dostatečné zásoby, spolehlivé dlouhodobé kontrakty, lepší koordinaci jejich doplňování a podmínky, které umožní evropskému průmyslu vyrábět za konkurenceschopné ceny.

Varování IEA neznamená, že Evropě během letošní zimy nevyhnutelně dojde plyn. Znamená však, že její bezpečnostní rezerva se výrazně ztenčila a další nepříznivý vývoj může mít vážné hospodářské důsledky. Evropa totiž nemusí zůstat bez plynu, aby utrpěla rozsáhlé ekonomické škody. Stačí, když bude energie natolik drahá, že její průmysl přestane být konkurenceschopný. A toto nebezpečí může být pro budoucnost evropské ekonomiky závažnější než samotná hrozba krátkodobého výpadku dodávek.



Zdroje: 1. IEA – Varování před nízkými zásobami plynu a riziky pro rok 2027; 2. IEA – Global Gas Security Review 2026, podrobná analýza⁠; 3. Gas Infrastructure Europe – Aktuální naplněnost evropských zásobníků⁠; 4. ACER – Vývoj evropského trhu s plynem a dodatečné náklady energetické krize⁠; 5. ENTSOG – Výhled zabezpečení dodávek plynu pro zimu 2026/2027⁠