V roce 1985 přinesl kapitán rybářské lodi nizozemskému amatérskému paleontologovi Dicku Molovi neobvyklý nález ze Severního moře. Byla to zachovalá lidská dolní čelist se stále patrně opotřebovanými stoličkami. Radiokarbonové datování později ukázalo, že je přibližně 9500 let stará. Patřila tedy člověku, který žil v době, kdy dnešní Severní moře vypadalo úplně jinak.

Tam, kde se dnes mezi Británií, Nizozemskem a Dánskem rozlévá moře, existovala rozsáhlá krajina. Dnes jí archeologové říkají Doggerland. Na konci poslední doby ledové byla hladina světových oceánů výrazně níže než dnes. Británie nebyla ostrovem, ale byla spojena s evropským kontinentem. Mezi nimi se rozkládala nížinatá země, kterou postupně osídlovali lovci a sběrači.

Doggerland přitom nebyl jen úzkým pozemním mostem, přes který lidé přecházeli do Británie. Výzkumy posledních desetiletí ukazují mnohem pestřejší svět řek, jezer, mokřadů, lesů a pobřežních oblastí. Byla to skutečná krajina, která mohla poskytovat velmi dobré podmínky pro život.

Moderní věda dokáže část tohoto zmizelého světa znovu rekonstruovat. Pomocí seizmických dat, z nichž značnou část původně získaly společnosti při průzkumu ložisek pod Severním mořem, vědci zmapovali tisíce čtverečních kilometrů někdejšího povrchu. Pod dnešním mořským dnem lze rozeznat bývalá říční údolí, vodní toky a další části dávné krajiny.


Že lidé Doggerland skutečně obývali, dokládají nálezy ze dna Severního moře. Rybářské sítě zde po generace zachycovaly zvířecí kosti, lidské pozůstatky i předměty vyrobené z kostí a parohů. Právě čelist datovaná přibližně do doby před 9500 lety patří mezi nejpůsobivější doklady toho, že pod dnešní mořskou hladinou kdysi existoval lidský svět.

Jeho zánik nebyl náhlý. Po skončení poslední doby ledové začaly tát rozsáhlé ledovce a hladina oceánů stoupala. Moře postupně pronikalo do nízko položených částí Doggerlandu. Řeky se měnily v zálivy, pobřeží ustupovalo a území vhodné k životu se během mnoha generací zmenšovalo.

Pro tehdejší obyvatele to musela být pomalá, ale zásadní proměna jejich světa. Místa známá jejich rodičům a prarodičům postupně mizela pod vodou. Lovecká území se zmenšovala, měnily se trasy zvířat a lidé se museli přizpůsobovat novému pobřeží nebo odcházet jinam.


Výzkumy však ukazují složitější příběh. Studie publikovaná v odborném časopise Antiquityupozornila, že dopad tsunami se výrazně lišil podle místní topografie a není možné jednoduše tvrdit, že jediná katastrofická vlna celý Doggerland naráz smetla pod hladinu.


Právě v tom spočívá jeho mimořádnost. Doggerland není bájnou Atlantidou ani kontinentem známým pouze ze starých legend. Je skutečnou evropskou krajinou, jejíž řeky, lesy, mokřady a místa obývaná pravěkými lidmi dnes leží pod Severním mořem.

A občas se její minulost znovu připomene. V rybářské síti, v kusu pravěké kosti, v nástroji vyrobeném z parohu nebo v lidské čelisti staré 9500 let.

Moře dnes zakrývá krajinu, kterou už žádný člověk neuvidí takovou, jaká kdysi byla. Moderní archeologie, geologie a analýza starověké DNA ji však postupně vracejí na mapu. Doggerland nebyl legendou. Existoval. A žili na něm lidé.



Zdroje: 1. National Geographic – Searching for Doggerland⁠; 2. University of Bradford – North Sea Lost World had habitable forests thousands of years earlier than thought⁠; 3. Antiquity – A great wave: the Storegga tsunami and the end of Doggerland?⁠