Belgický premiér Bart De Wever v pondělí 2. listopadu předložil králi Filipovi demisi své vlády. Pětičlenná koalice se nedokázala dohodnout na rozpočtu pro rok 2027 ani na víceletém plánu úspor a dodatečných příjmů v rozsahu deseti miliard eur. Král demisi zatím nepřijal, od úterý zahájí konzultace s představiteli vládních stran a premiéra znovu přijme v pátek 6. listopadu. Belgie se tak ocitla v politické krizi, jejíž příčiny sahají daleko za neúspěšné rozpočtové jednání.

Vysoké zadlužení, rostoucí úroky a nové bezpečnostní výdaje stále více omezují možnosti belgického státu. Současná krize přitom odhaluje problém, kterému čelí také další evropské vlády. Politické strany slibují lepší veřejné služby, sociální jistoty a vyšší bezpečnost, ale nedokážou se shodnout, kdo a z čeho má rostoucí výdaje zaplatit.

De Weverova vláda, která nastoupila v únoru 2025, spojuje vlámské nacionalisty N-VA, frankofonní liberály MR, vlámské socialisty Vooruit, křesťanské demokraty CD&V a centristické hnutí Les Engagés. Takzvaná arizonská koalice sdružuje strany s rozdílnými ekonomickými programy i představami o rozdělování veřejných prostředků. Tyto rozdíly se staly hlavní překážkou dohody.

Deset miliard eur přitom nepředstavuje jednorázový škrt v rozpočtu na rok 2027. Jde o plán postupného dosažení přibližně deseti miliard eur opakovaných ročních úspor a dodatečných příjmů do roku 2029. Podle říjnové analýzy ING měla vláda jen pro rok 2027 připravit opatření přibližně za čtyři miliardy eur. Dalších šest miliard mělo následovat během následujících dvou let.

Premiérova N-VA společně s liberální MR prosazují především omezování výdajů a strukturální reformy, včetně úspor ve zdravotnictví. Socialisté a centrističtí partneři požadují, aby větší část konsolidace nesli majetnější občané prostřednictvím vyššího zdanění. Místopředseda vlády Maxime Prévot z Les Engagés v pondělí znovu zdůraznil, že lidé s největšími finančními možnostmi by měli přispět více.


Belgická krize proto není pouze sporem o účetní položky. Jednotlivé strany se nedokážou shodnout, kdo ponese náklady ozdravení veřejných financí. Každé navrhované řešení zasahuje jinou skupinu obyvatel a přináší politické náklady. Rozpočtové vyjednávání se tak změnilo v konflikt o samotné hospodářské směřování země.

Belgický dluh roste, úroky ukrajují další miliardy

Rozsah problémů ukazují údaje Evropské komise. Podle její květnové prognózy dosáhne belgický veřejný dluh letos 110,5 procenta HDP a v roce 2027 vzroste na 112,8 procenta. Deficit veřejných financí má v letošním roce činit 5,2 procenta HDP a příští rok 5,4 procenta. Ekonomika přitom podle stejné prognózy letos poroste pouze o 0,7 procenta.

Ještě varovnější dlouhodobý obraz přinesl v červenci belgický federální rozpočtový monitorovací výbor. Podle jeho odhadu by při tehdy předpokládaném vývoji mohl veřejný dluh v roce 2031 dosáhnout 122,6 procenta HDP a celkový deficit 6,2 procenta HDP. Jde o projekci, nikoli nevyhnutelný výsledek, ale ukazuje rizika pokračování dosavadní rozpočtové politiky.

Významným problémem jsou také náklady na obsluhu dluhu. V pondělí se výnos desetiletých belgických státních dluhopisů pohyboval kolem 4,39 procenta, zatímco srovnatelné německé dluhopisy nabízely přibližně 3,29 procenta. Ještě před čtyřmi měsíci činil belgický desetiletý výnos přibližně 3,48 procenta.


Rozpočtovou situaci komplikuje rovněž zvyšování obranných výdajů. Evropská komise očekává jejich růst z 1,4 procenta HDP v roce 2025 na 1,8 procenta v roce 2027. Vedle obrany rostou také úrokové náklady a dlouhodobé výdaje související se stárnutím obyvatelstva. Belgická vláda tak musí hledat úspory v době, kdy část jejích závazků naopak roste.

Země je navíc od července 2024 v evropském postupu při nadměrném schodku. Rada EU v červnu 2025 upravila požadovanou konsolidační cestu tak, aby Belgie nadměrný deficit odstranila do roku 2029. Neschopnost přijmout nový rozpočtový plán proto není pouze vnitropolitickým problémem, ale vyvolává také otázky ohledně plnění evropských fiskálních pravidel.

Politická krize zasahuje evropské zájmy i Českou republiku

Královo rozhodnutí ponechat demisi v jednání zatím neznamená konec vlády. Panovník může dát koaličním stranám další prostor k dosažení dohody. Pokud by nakonec demisi přijal, otevřela by se možnost sestavování jiné vládní většiny nebo hledání cesty k předčasným volbám. Ty by však podle belgické ústavy vyžadovaly splnění dalších parlamentních podmínek.

Bez schváleného rozpočtu by Belgie mohla od ledna přejít na provizorní hospodaření, při němž stát zpravidla každý měsíc čerpá jednu dvanáctinu předchozího rozpočtu. Veřejná správa by nepřestala fungovat, vláda by však měla omezený prostor pro nová rozhodnutí. Především by se tím nevyřešila potřeba dlouhodobé konsolidace.


De Wever dlouhodobě odmítá přímé využití zmrazených ruských aktiv bez dostatečných právních a finančních záruk. Ještě 21. října uvedl, že podle jeho informací Evropská komise nepřipravuje nový návrh jejich využití k financování Ukrajiny. Případná změna belgické vlády by mohla ovlivnit budoucí politická jednání, sama o sobě by však neodstranila právní překážky ani automaticky nezměnila dosavadní belgický postoj. Spor o ruská aktiva navíc nebyl příčinou současné demise.

Vývoj je důležitý také pro širší evropskou ekonomiku. Podobnému napětí mezi rostoucími výdaji, zadlužením a požadavky veřejnosti čelí Francie, Itálie i další evropské státy. Náklady na obranu, energetickou bezpečnost, infrastrukturu a stárnutí obyvatelstva vytvářejí tlak na rozpočty, jejichž příjmová základna nemusí stačit tempu rostoucích závazků.

Pro Českou republiku nabízí belgická krize důležité srovnání. Český návrh státního rozpočtu na rok 2027 počítá se schodkem 386 miliard korun. Národní rozpočtová rada současně upozorňuje, že ministerstvo financí předpokládá celkový i strukturální deficit sektoru vládních institucí ve výši 3,5 procenta HDP. Česká a belgická ekonomika se sice liší mírou zadlužení, měnovými podmínkami i strukturou veřejných financí, společná je však otázka dlouhodobé udržitelnosti vládních výdajových závazků.

Belgický příklad ukazuje, že politická krize nemusí přijít až ve chvíli, kdy státu skutečně dojdou peníze. Může vzniknout mnohem dříve, pokud se vláda nedokáže dohodnout na rozdělení nákladů rostoucího zadlužení. Čím vyšší část příjmů spotřebují úroky a povinné výdaje, tím menší prostor zbývá pro skutečné politické rozhodování.

Rozhodující otázkou proto není pouze to, zda Bart De Wever zůstane premiérem. Podstatnější je, zda belgické politické strany dokážou přijmout důvěryhodný a dlouhodobě udržitelný rozpočtový plán. Bez něj může i překonání současné vládní krize znamenat pouze odložení dalšího konfliktu.



Zdroje: 1. Reuters – Belgická vláda v krizi po krachu rozpočtových jednání; 2. Associated Press – Belgický premiér nabídl demisi, král rozhodnutí odložil⁠; 3. Evropská komise – Hospodářská prognóza Belgie na roky 2026 a 2027⁠; 4: Belgický federální úřad BOSA – Rozpočtový výhled do roku 2031⁠; 5. ING – Analýza belgických veřejných financí a úsporného balíku⁠