Evropská komise připravuje další rozsáhlý klimatický plán, jehož finanční důsledky zatím nedokáže pokrýt. Členské státy se mají připravovat na scénář globálního oteplení o tři stupně Celsia do roku 2100. Odhadované adaptační investice dosahují přibližně 70 miliard eur ročně, tedy 1,75 bilionu korun. Brusel však nepředkládá samostatný mechanismus, který by takové výdaje zajistil. Vzniká tak další rozpor evropské politiky: požadavky se připravují na unijní úrovni, zatímco odpovědnost za jejich financování zůstává převážně na členských státech.

Podle informací Financial Times připravuje Evropská komise nový rámec klimatické odolnosti. Členské státy mají posuzovat rizika sucha, povodní, extrémních teplot a poškození infrastruktury a promítat je do dlouhodobého plánování. Příprava na klimatické změny má ekonomické opodstatnění. Evropská agentura pro životní prostředí uvádí, že extrémní počasí způsobilo v EU mezi lety 2021 a 2024 přímé hospodářské škody přesahující 208 miliard eur. Nejde tedy o hypotetickou hrozbu, ale o skutečné náklady.


Sedmdesát miliard ročně. Evropský rozpočet řešení nenabízí

Odhadované potřeby klimatické adaptace dosahují přibližně 70 miliard eur ročně do roku 2050. Nejde o nově schválenou rozpočtovou povinnost, ale o odborný odhad rozsahu potřebných investic. Ani ten však není zanedbatelný. Evropská investiční banka oznámila program financování klimatické adaptace v objemu nejméně 30 miliard eur do roku 2030. Část prostředků bude poskytována prostřednictvím úvěrů a záruk, nikoli nevratných dotací. Tento víceletý program proto nelze vydávat za vyřešení každoročních investičních potřeb celé Unie.


Brusel nemůže současně požadovat rozsáhlé investice a přehlížet, že veřejné rozpočty mají své hranice. Pokud nebude jasně stanoveno, co má financovat EU, co jednotlivé státy a co soukromý sektor, hrozí, že náklady skončí u národních rozpočtů, krajů a obcí. Takový přístup navíc může prohlubovat rozdíly mezi bohatšími a chudšími členskými státy. Země s větší fiskální kapacitou dokážou ochranná opatření financovat snáze, zatímco ostatní budou nuceny projekty odkládat nebo se dále zadlužovat.

Česko potřebuje investice, ne další bruselské strategie


Nejde o argument proti klimatické adaptaci. Naopak. Včasná ochrana před povodněmi nebo suchem může zabránit podstatně vyšším budoucím škodám. Proto musí být investice vybírány podle konkrétních rizik, očekávaných přínosů a dostupného financování, nikoli pouze podle jednotných politických cílů. Česká republika by proto měla požadovat, aby případné nové evropské povinnosti byly spojeny s jasným rozdělením finanční odpovědnosti a dostatečnou možností přizpůsobit opatření domácím podmínkám.

Největším rizikem není samotná příprava na změnu klimatu, ale další evropský plán, který vytvoří povinnosti bez peněz na jejich splnění. Taková politika může vést k růstu administrativních nákladů, odkládání investic a dalšímu tlaku na veřejné finance. Evropská komise správně upozorňuje na rostoucí klimatické škody. Pokud však chce po členských státech rozsáhlá adaptační opatření, musí zároveň předložit věrohodný plán jejich financování. Jinak bude Brusel znovu rozhodovat o cílech, zatímco účet za jejich splnění přenechá národním vládám, obcím a nakonec daňovým poplatníkům.



Zdroje: 1. Financial Times – EU požaduje přípravu na oteplení o 3 °C; 2. Evropský parlament – Připravovaný rámec evropské klimatické odolnosti; 3. Evropská investiční banka – Program klimatické adaptace za 30 miliard eur; 4. Evropská agentura pro životní prostředí – Náklady a přínosy klimatické adaptace⁠