Pavel Šik se ostře pustil do debaty České televize, která se věnovala vlivu poradců ministra zahraničí a otázce, kdo dnes reálně formuje českou zahraniční politiku. Ve svém komentáři ironicky popisuje složení hostů a tvrdí, že šlo o „mimořádně veřejnoprávní výběr“. Zmínil Zdislavu Pokornou Motyčkovou z Deníku N, Jindřicha Šídla ze Seznam Zpráv, Radka Johna, profesora Konvalinku i Matyáše Zrna. Právě závěr debaty s výrokem Jindřicha Šídla se ale stal impulsem k rozsáhlé reakci, v níž Šik rozebral kauzu zrušených prezidentských voleb v Rumunsku a jejich následky.

Šik reagoval na Šídlovu poznámku, že svolával demonstraci proti rozhodnutí rumunských úřadů nepustit jednoho kandidáta do voleb kvůli jeho ruským vazbám. Podle publicisty je ale podobný výklad zavádějící. Tvrdí, že nešlo o zákaz kandidatury kvůli prokázanému napojení na Rusko, ale o zrušení voleb kvůli údajné ruské vlivové operaci, která podle něj dodnes nebyla doložena.

Právě zde začíná nejostřejší část jeho komentáře. Šik popisuje Rumunsko jako příklad situace, kdy se podle něj „demokracie zachraňuje tím, že se ničí její základní pravidla“. Celou kauzu označuje za „učebnicovou ilustraci politické sebevraždy“, při níž instituce podle něj ve jménu ochrany demokracie podkopaly důvěru veřejnosti ve volební systém i samotný stát.

Zrušené volby a ruský stín


Šik ale tvrdí, že samotné dokumenty žádný přímý důkaz o koordinované ruské operaci nepřinesly. Odkazuje na analýzu Atlantic Council, podle níž byla velká část kampaně na TikToku a Telegramu podle tehdy platného rumunského práva legální. Připomíná také zjištění investigativního serveru Snoop, podle kterého měla klíčovou tiktokovou kampaň financovat rumunská Národní liberální strana ve snaze oslabit sociální demokraty, přičemž Georgescu její efekt následně převzal.

Další argument přidává zpráva amerického sněmovního výboru z února 2026. Podle Šika interní materiály TikToku předané Evropské komisi neobsahovaly důkazy o koordinované zahraniční kampani. Evropská komise tuto interpretaci odmítla, ale podle publicisty zůstává zásadní problém stejný. Přímé propojení Georgescovy kampaně s ruským státem podle něj nikdy prokázáno nebylo.

Šik připouští, že existovaly náznaky, okolnosti a podezření, ale podle něj chyběla „kouřící pistole“, tedy jasný důkaz o financování z Kremlu nebo koordinaci s ruským státem. Přesto byly volby zrušeny, přestože v nich hlasovala více než polovina registrovaných voličů.

Další část komentáře popisuje následky celé krize. Georgescu byl následně vyšetřován kvůli údajnému ohrožení ústavního pořádku a propagaci fašismu a z kandidatury definitivně vyřazen. V opakovaných volbách pak kandidoval George Simion z AUR, který v prvním kole získal přes čtyřicet procent hlasů. Ve druhém kole nakonec zvítězil Nicușor Dan, ale Šik upozorňuje, že značná část rumunské veřejnosti jeho mandát neuznává jako plně legitimní, protože původní favorit voleb byl odstraněn institucionálním rozhodnutím.

Právě tady podle něj nastal zásadní problém. Místo oslabení antiestablishmentových sil podle Šika celý zásah způsobil jejich dramatické posílení. Simionova AUR měla před krizí podporu kolem osmnácti procent, dnes se podle průzkumů pohybuje mezi pětatřiceti a čtyřiceti procenty a stala se nejsilnější politickou silou v zemi.

Šik zároveň připomíná slova amerického viceprezidenta J. D. Vance, který označil rumunský případ na Mnichovské bezpečnostní konferenci za „ošklivý“ příklad demokratického úpadku.

Demokracie pod tlakem institucí

Významnou část komentáře věnuje i trestním řízením proti Georgescovi. Jedno z nich se týká údajné propagace legionářského fašismu a glorifikace maršála Antonesca. Šik ale upozorňuje, že některé výroky, kvůli nimž je Georgescu stíhán, byly veřejně známé už roky před volbami a tehdy nikoho nezajímaly.

Druhé řízení označuje za ještě problematičtější. Rumunská prokuratura tvrdí, že Georgescu byl „intelektuálním autorem“ údajného pokusu o převrat, který měl organizovat Horațiu Potra, bývalý člen Francouzské cizinecké legie. Šik připomíná, že přímé důkazy o obsahu jejich schůzky neexistují a že bukurešťský odvolací soud mezitím rozhodl, že velká část důkazního materiálu byla získána nezákonně a musí být z procesu vyřazena.


Další část textu se věnuje ekonomickým a politickým dopadům celé krize. Šik popisuje rozpočtový deficit, vysokou inflaci, technickou recesi i rozpad vládní koalice premiéra Bolojana. Kritizuje také rostoucí výdaje na obranu při stagnaci školství a zdravotnictví. Premiér si podle něj navíc vysloužil pověst člověka, který více hájí zájmy zahraničních investorů než rumunských občanů.

Za symbolický moment označuje rozpad takzvaného cordon sanitaire, tedy neformální dohody středových stran nespolupracovat s krajní pravicí. Sociální demokraté, kteří původně obhajovali zrušení voleb jako obranu evropských hodnot, se podle Šika nakonec bez problémů spojili právě se Simionovou AUR.

V závěru komentáře Šik tvrdí, že zásahy do demokratických pravidel ve jménu ochrany demokracie často vedou k přesně opačnému výsledku. Rumunsko podle něj dnes čelí největšímu antiestablishmentovému vzestupu ve své novodobé historii, důvěra v instituce je na minimu a politická scéna se propadla do hluboké krize.

Celý text Pavel Šik uzavírá tím, že právě proto považoval demonstrace proti zrušení rumunských voleb za oprávněné. Rumunský případ podle něj ukazuje, jak rychle se může obrana demokracie změnit v proces, který samotnou demokracii oslabí.