Předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Petr Mlsna se ocitl v neobvyklé situaci. Národní bezpečnostní úřad mu odebral bezpečnostní prověrku na stupeň Tajné, přestože ji zákon pro výkon jeho funkce nevyžaduje. Rozhodnutí není pravomocné a Mlsna se hodlá bránit. Samotná absence prověrky mu proto automaticky nebrání pokračovat v čele úřadu ani znovu kandidovat. Vzniká však jiný problém. Pokud bezpečnostní úřad rozhodl o zrušení platnosti osvědčení, představuje to důležitou okolnost při hodnocení důvěryhodnosti člověka, který rozhoduje o hospodářské soutěži a přezkumu veřejných zakázek za stovky miliard korun. Nyní přitom vláda Andreje Babiše vybírá nového předsedu instituce, jejíž mimořádná koncentrace pravomocí je dlouhodobě kritizována.

Informaci o odebrání Mlsnovy bezpečnostní prověrky zveřejnil 11. listopadu Deník N s odvoláním na čtyři zdroje z bezpečnostního prostředí a Úřadu vlády. Podle těchto informací rozhodnutí Národního bezpečnostního úřadu předcházel podnět Bezpečnostní informační služby. Tuto konkrétní souvislost však bezpečnostní instituce veřejně nepotvrdily. Mlsna ještě téhož dne rozhodnutí NBÚ potvrdil. Uvedl, že jeho důvody nezná, považuje postup za nespravedlivý a využije dostupné právní prostředky k obraně. Současně připustil, že se může znovu ucházet o vedení antimonopolního úřadu.

V jedné podstatné věci má Mlsna pravdu. Zákon č. 273/1996 Sb., který upravuje postavení ÚOHS, nepožaduje po jeho předsedovi bezpečnostní prověrku na stupeň Tajné. Stanovuje české občanství, plnou svéprávnost, bezúhonnost, věk nejméně čtyřicet let, magisterské vzdělání a minimálně desetiletou právní nebo ekonomickou praxi. Požadavek bezpečnostního osvědčení není uveden ani v aktuálně vyhlášeném výběrovém řízení. Je však nutné odlišit oprávnění vykonávat funkci od oprávnění seznamovat se s utajovanými informacemi. Zákon č. 412/2005 Sb. stanovuje podmínky pro přístup k dokumentům příslušného stupně utajení. Podání rozkladu proti rozhodnutí o zrušení platnosti bezpečnostního osvědčení přitom nemá odkladný účinek. Nepravomocnost rozhodnutí tedy sama nezachovává původní přístupová oprávnění.


Současně ale nelze z rozhodnutí automaticky vyvozovat Mlsnovu vinu, korupční jednání nebo konkrétní bezpečnostní riziko. Důvody řízení nejsou zveřejněny a Mlsna má právo na přezkum. Odebrání prověrky je závažnou okolností, nikoli veřejně doloženým důkazem osobního pochybení. Zajímavé je také načasování. Mlsna v rozhovorech upozornil, že úřad za posledního půl roku uložil pokuty přesahující 2,5 miliardy korun, a naznačil, že rozhodnutí NBÚ může souviset s dotčenými hospodářskými zájmy. Podle svého vyjádření považuje postup za možný pokus o diskreditaci před výběrovým řízením.

Toto vysvětlení však zůstává Mlsnovým tvrzením. Není doloženo, že by některá ze sankcionovaných společností ovlivnila bezpečnostní řízení nebo že by NBÚ postupoval na politickou objednávku. Stejně tak nelze bez znalosti důvodů rozhodnutí předjímat, zda Mlsna při dalším přezkumu uspěje. Pro vládu tak vzniká otázka, která přesahuje formální právní podmínky. Je dostačující, že kandidát splňuje zákonné předpoklady, nebo musí předseda tak významného úřadu zároveň vzbuzovat mimořádnou důvěru ve svou bezpečnostní spolehlivost? Odpověď bude důležitá nejen pro Mlsnu, ale také pro budoucí obsazování dalších nezávislých kontrolních institucí.

Předseda ÚOHS má mimořádnou moc nad veřejnými zakázkami

Význam celé kauzy vyplývá především z rozsahu pravomocí antimonopolního úřadu. ÚOHS kontroluje dodržování pravidel hospodářské soutěže, postihuje kartely, posuzuje spojování podniků a přezkoumává postupy zadavatelů veřejných zakázek. Jeho rozhodnutí mohou ovlivnit výstavbu dopravní infrastruktury, energetické projekty i další významné veřejné investice. Podle analýzy Datlab Institutu, na kterou upozornily Transparency International a iniciativa Česko, funguj!, se v roce 2025 přezkum ÚOHS týkal veřejných zakázek v souhrnné hodnotě přibližně 230 miliard korun. Zakázky za zhruba 187 miliard přitom prošly druhostupňovým rozhodováním předsedy.

To samozřejmě neznamená, že Petr Mlsna osobně rozděloval uvedené miliardy nebo rozhodoval o jejich přímém vyplacení. Znamená to však, že jeho rozhodnutí mohla mít zásadní dopad na další osud zakázek takového rozsahu. Přezkum může ovlivnit platnost rozhodnutí zadavatele, podmínky soutěže i možnost pokračovat v konkrétním projektu. Tato koncentrace pravomocí vyvolává dlouhodobé výhrady protikorupčních organizací. Předseda současně stojí v čele celého úřadu a rozhoduje o rozkladech proti jeho prvostupňovým rozhodnutím. Rozkladové komise mu poskytují odborná doporučení, ale jejich závěry nejsou závazné.


Transparency International postup kritizovala, protože se předseda odchýlil od výpočtové metodiky i doporučení rozkladové komise. Organizace se obrátila na Nejvyšší státní zastupitelství s podnětem k podání správní žaloby ve veřejném zájmu. Státní zastupitelství podnětu nevyhovělo, mimo jiné kvůli omezeným možnostem soudně zvrátit takové rozhodnutí. ÚOHS naopak snížení pokuty obhajoval principem přiměřenosti. Podle jeho vysvětlení se AŽD účastnila dohod týkajících se pouze dvou zakázek v celkové hodnotě kolem třiceti milionů korun, zatímco další účastníci kartelu byli zapojeni do podstatně rozsáhlejších zakázek. Mlsna proto považoval původní sankci za nepřiměřenou. Jinému účastníkovi stejného kartelu, společnosti EPLcond, naopak pokutu zvýšil.

Tento případ není důkazem korupce ani nezákonného jednání předsedy. Je však názornou ukázkou rozsahu jeho rozhodovací pravomoci a rozdílných názorů na její kontrolu. Zde získává aktuální bezpečnostní kauza širší význam. Pokud má jediný představitel veřejné správy možnost zásadně ovlivňovat rozhodnutí s miliardovými hospodářskými důsledky, stává se jeho nezávislost a důvěryhodnost mimořádně důležitou veřejnou otázkou. To neznamená, že odebrání prověrky souvisí s konkrétním rozhodnutím ÚOHS. Taková souvislost nebyla doložena. Ukazuje to však, proč musí být při obsazování této funkce důležité nejen odborné vzdělání a zkušenosti, ale také důvěra ve způsob výkonu svěřené moci.

Babiš hledá předsedu. Rozhodující bude také postoj prezidenta

Premiér Andrej Babiš vyhlásil 10. listopadu výběrové řízení na předsedu ÚOHS. Dosavadnímu předsedovi Petru Mlsnovi končí šestiletý mandát 2. prosince. Uchazeči mohou podávat přihlášky pouze do 18. listopadu do 12 hodin. Výběrové řízení tak bylo vyhlášeno poměrně pozdě a zájemci mají na přípravu přihlášky osm kalendářních dnů. Kromě doložení kvalifikace musejí předložit také koncepci fungování úřadu v krátkodobém a dlouhodobém horizontu, a to v rozsahu nejvýše osmi normostran.

Na omezený časový prostor upozorňovala Transparency International již v září. Varovala, že bez včasného jmenování nového předsedy by mohlo dojít k problémům při druhostupňovém rozhodování. Podle výkladu samotného ÚOHS totiž místopředsedové nemohou předsedu v této oblasti plnohodnotně zastupovat. Výběr nového vedení proto není pouze otázkou prestiže nebo personální strategie vlády. Může bezprostředně ovlivnit kontinuitu rozhodování o významných veřejných zakázkách.


Zvláštní pozornost si zaslouží otázka bezpečnostní důvěryhodnosti. Prověrka není mezi zákonnými podmínkami, a vláda proto nemůže tvrdit, že samotné její odebrání Mlsnu automaticky vylučuje z kandidatury. Současně ale může při výběru posuzovat, zda kandidát poskytuje dostatečné záruky pro nezávislé a důvěryhodné vedení instituce. Stejný přístup by měl platit pro všechny uchazeče. Bezpečnostní řízení nesmí být zneužito k politickému vylučování kandidátů, ale jeho relevantní závěry nelze ani bez dalšího ignorovat.

Důležitá je také historická souvislost. Petr Mlsna nastoupil do čela ÚOHS v prosinci 2020 na návrh tehdejší vlády Andreje Babiše. Po šesti letech tak o případném pokračování jeho mandátu nebo jmenování nástupce opět rozhoduje vláda vedená stejným premiérem. Nový předseda ovšem sám o sobě nevyřeší otázku rozsahu pravomocí úřadu. Pokud zůstane zachován současný model druhostupňového rozhodování, získá také Mlsnův nástupce značnou moc nad přezkumem veřejných zakázek a rozhodnutími v hospodářské soutěži.

Proto by výběr neměl skončit pouhou personální změnou. Vláda by měla zároveň vysvětlit, zda hodlá pokračovat v současném modelu, nebo připravit posílení kolektivního rozhodování, transparentnosti a přezkoumatelnosti rozhodnutí ÚOHS. Případ Petra Mlsny tak není pouze sporem o jednu bezpečnostní prověrku. Ukazuje rozdíl mezi zákonnými požadavky na výkon funkce a širšími nároky, které veřejnost oprávněně klade na vedení významných státních institucí.

Mlsna může funkci právně vykonávat i bez prověrky na stupeň Tajné. Rozhodnutí NBÚ ale představuje závažnou skutečnost, kterou nelze při hodnocení jeho dalšího působení přehlédnout. Dokud nejsou známy důvody a výsledek přezkumu, není namístě vynášet závěry o jeho osobním pochybení. Pro vládu přesto zůstává zásadní otázka: Má jí při obsazování jedné z nejmocnějších kontrolních institucí stačit pouze formální splnění zákonných podmínek, nebo musí umět veřejnosti přesvědčivě vysvětlit také důvěryhodnost vybraného kandidáta? A ještě důležitější je otázka, zda bude nový předseda pouze dalším člověkem se stejnou koncentrací pravomocí, nebo zda stát konečně otevře debatu o účinnější kontrole rozhodování ÚOHS.