„Jak zdanit všechny občany a firmy o desítky miliard bez navýšení daní? Zbyněk Stanjura vymyslel jednoduchý recept s doslova katastrofálními následky. Níže popsaný koncept není nelegální. Z politického hlediska je pouze za hranou morálky, etiky i dobrého vkusu. Zvlášť tehdy, když měl být deklarovaný účel vybíraných prostředků zcela odlišný proti následné realitě," uvedl Paukner.

Počátek příběhu zasazuje do května 2023, kdy byl představen konsolidační balíček. Už tehdy se podle něj vědělo, že nové příjmy nebudou k zalepení rozpočtových děr stačit. Současně stát získával mimořádné částky z energetiky – skupina ČEZ mu podle Pauknera v témže roce zajistila více než 100 miliard korun z dividend, daně z příjmů a nově schválené windfall tax. Po cenovém vrcholu roku 2022 však energie začaly zlevňovat a Paukner právě sem zasazuje hledání jiného způsobu, jak vysoké příjmy z energetického sektoru udržet.

„Ceny energií ale začaly po vrcholu roku 2022 soustavně klesat. Zbyněk Stanjura přitom zoufale hledal nový koncept, jak zisky z energetických firem udržet. Ministr financí za ODS potřeboval zhruba 20, lépe ale 30 miliard ročně navíc. Další navýšení daní se však ukázalo jako politicky neprůchozí, zvlášť tehdy, když se ODS na počátku vlády zavázala, že daně navyšovat nebude," napsal Paukner.

Klíč k celému mechanismu podle něj představovaly společnosti zajišťující distribuci energií a provoz přenosové soustavy. Jmenuje ČEZ Distribuci, ČEPS, EG.D, Innogy a další subjekty a upozorňuje, že jejich hospodaření zůstává pro běžnou veřejnost podstatně méně viditelné. Jejich příjmy jsou přitom ovlivňovány regulovanými cenami, které stanovuje Energetický regulační úřad.

„Firmy ČEZ Distribuce, ČEPS, EG.D, Innogy a další, které obstarávají distribuci energií a správu přenosové soustavy, zná jen málokdo. Ještě méně lidí pak zkoumá jejich účetnictví, což Zbyněk Stanjura velmi dobře věděl. Jde o 100 % státem regulované subjekty, jejichž tržby určuje stát skrze Energetický regulační úřad (ERÚ). Kolik ERÚ určí odběratelům z řad firem a občanů, aby výše uvedeným subjektům zaplatili, tolik také firmy utrží," popsal Paukner.

U role regulátora přechází k nejostřejší části své argumentace. Tvrdí, že ERÚ není na vládě fakticky nezávislý, a z jeho postavení vyvozuje politickou odpovědnost vlády za změny regulovaných cen. Do stejného kontextu zasazuje daň z neočekávaných zisků schválenou v roce 2022, pod kterou podle něj spadaly také distribuční společnosti a zpočátku i státní správce přenosové soustavy ČEPS.

„Nyní k tomu politickému zločinu. Energetický regulační úřad není nezávislý – vláda může kdykoli všechny členy vedení ERÚ odvolat, čímž instituci fakticky ovládá. Jakmile byla v roce 2022 schválena daň z neočekávaných zisků (WFT), spadaly pod zákon také distribuční společnosti a zprvu zcela nelogicky také státní správce přenosové soustavy, firma ČEPS," napsal.

Pro pochopení změny Paukner porovnává výsledky společností před rokem 2024 s následujícím obdobím. Do roku 2023 se podle něj zisky distributorů a státního ČEPS pohybovaly na relativně udržitelné hladině. Tržby ČEZ Distribuce měly dosahovat zhruba 40 až 45 miliard korun ročně a EBITDA kolem 12 až 15 miliard. U ČEPS připomíná rok 2021, kdy společnost podle něj vydělala 4,1 miliardy při tržbách 19 miliard korun, a následující rok, kdy vykázala EBITDA 6,1 miliardy při tržbách 33 miliard.

Zlom přichází v Pauknerově výkladu na sklonku roku 2023. Spolu s konsolidačním balíčkem začala pro rok 2024 platit nová cenová regulace ERÚ. Podle údajů, které publicista uvádí, se meziročně zvýšily poplatky za správu přenosové soustavy o 98 procent a poplatky distributorům o 33 procent. Oficiálním zdůvodněním byla podle něj potřeba investovat do distribuční a přenosové sítě. Proti tomu Paukner staví tehdejší veřejná vyjádření premiéra Petra Fialy a samotná čísla zveřejněná regulátorem.

„Žádné plošné, drastické, masivní zdražení se nekoná a každý, kdo říká něco jiného, tak neříká pravdu... Jenom šíří paniku," připomněl Paukner Fialova slova z Poslanecké sněmovny z 30. listopadu 2023.

Následně cituje zprávu ERÚ: „Očekávaný průměrný meziroční nárůst regulované složky pro hladinu nízkého napětí pro rok 2024 dosáhne 65,7 % ... Vyšší nárůst regulované složky čeká odběratele na hladinách vysokého (+105,5 %) a velmi vysokého napětí (+190,9 %)."

Paukner proto hovoří o bezprecedentním nárůstu a tvrdí, že státem určená část ceny energií se v letech 2024 a 2025 dostala na mimořádně vysokou úroveň i v mezinárodním srovnání. Za podstatnější však považuje otázku, kde dodatečné peníze vybrané prostřednictvím distribučních poplatků a dražší správy přenosové soustavy nakonec skončily. Jestliže se růst regulovaných plateb vysvětloval potřebou investic, měl by být podle něj odpovídající nárůst patrný také na investiční straně hospodaření společností.

„Skokové navýšení regulovaných cen zcela logicky vedlo k extrémnímu růstu tržeb a zisků distributorů i ČEPS. Lidem a firmám se tvrdilo, že distributoři a správce sítě potřebují investovat. Stal se ale pravý opak," tvrdí Paukner.


Paukner růst ziskovosti přímo spojuje se změnou regulace. „Zisk 27,8 miliardy na tržbách ve výši 53 miliard a následný zisk 40,8 miliardy (!!!) na tržbách 68,6 miliardy (!!!) si neurčila skupina ČEZ sama. Stát jí takto tržby i zisk nastavil skrze jím ovládaný Energetický regulační úřad," napsal.

Stejný scénář podle něj následoval u státního provozovatele přenosové soustavy ČEPS. Paukner uvádí, že v roce 2024 jeho tržby po zásahu ERÚ skokově vzrostly z 25 na 37 miliard korun, zatímco investice do přenosové soustavy se meziročně snížily. ČEPS měl podle jeho údajů investovat do údržby a rozvoje sítí 8,2 miliardy korun a současně vykázat zisk před zdaněním ve výši 11,2 miliardy.

Podle Pauknera se tady nejzřetelněji ukazuje vazba mezi regulovanými platbami a státním rozpočtem. „Ten skončil ve státní kase. 6,54 miliardy si stát odvedl na dani z příjmů a windfall tax, další 2 miliardy si potom Zbyněk Stanjura ‚vytáhl' skrze dividendu. V roce 2025 pak ČEPS investoval do sítí 10 miliard korun a vykázal (!!!) zisk před zdaněním ve výši 17,1 miliardy korun (!!!)," uvedl Paukner.

Většina těchto peněz podle něj znovu směřovala prostřednictvím daní, dividend a windfall tax do státní kasy. Obdobný růst tržeb a zisků bez odpovídajícího růstu investic připisuje také dalším energetickým společnostem.

„Kromě největších plátců v podobě ČEZ a ČEPS lze skokové navýšení tržeb a zisků, nikoliv však investic, pozorovat i u dalších plátců windfall tax – jde o E.ON, Innogy, PRE a další menší hráče na dotčených trzích, od kterých byly tímto schématem ‚odkloněny' další jednotky miliard korun," napsal.

Souběh vyšších regulovaných plateb, rostoucí ziskovosti a následných příjmů státního rozpočtu vede Pauknera k hlavnímu závěru. Po více než dvou letech od změny regulovaných cen odmítá vysvětlení, že jejich zvýšení mělo sloužit především k financování investic do energetické infrastruktury.


Do svého výkladu zahrnuje také dlouhodobý investiční plán ČEPS. Odkazuje na předsedu představenstva společnosti Martina Durčáka, který nastínil investiční plán na období 2025 až 2034. Podle Pauknera má ČEPS během deseti let proinvestovat 84 miliard korun. Publicista tento údaj staví proti výši současných příjmů a zisků společnosti a vyvozuje z něj, že jejich úroveň nelze vysvětlit pouze investičními potřebami.

„Zbylé prostředky se skrze zisky rozdělí buď soukromým akcionářům a státu v případě skupiny ČEZ, nebo si je stát coby 100% vlastník ČEPS vybere na dividendách. Jen v letech 2024 a 2025 se tímto způsobem do státní kasy přesunuly desítky miliard od firem i občanů, kteří platili účty za energie," shrnul.

Tím však podle Pauknera důsledky nekončí. Za nejproblematičtější část celého systému nepovažuje samotné vysoké zisky regulovaných subjektů, ale skutečnost, že jednou nastavený mechanismus podle něj nebude jednoduché změnit ani po skončení windfall tax. Do hry podle něj vstupují očekávání investorů, hodnota energetických společností i případný budoucí výkup minoritních akcionářů ČEZ.

„To nejhorší na celém schématu však netkví v absurdně vysokých ziscích státem regulovaných subjektů. Windfall tax letošním rokem končí a minoritní akcionáři státního ČEZ jsou si toho dobře vědomi. Pokud by dnes stát pravidla pro distributory změnil, bude čelit žalobám investorů, kteří v dobré víře na základě vyhlášky ERÚ nakoupili podíly v ČEZ a dalších distribučních společnostech kótovaných na burzách," napsal Paukner.

Podle něj už domácnosti a firmy vyšší desítky miliard prostřednictvím účtů za energie zaplatily. Tyto prostředky podle jeho interpretace pomáhaly vládě Petra Fialy kompenzovat rozpočtové schodky, přičemž následky nastavení mohou pokračovat i za další vlády. Do tohoto rámce zasazuje jak budoucnost ČEPS, tak případné zestátnění ČEZ.

„Tento systém už není možné zastavit. Občané již vyšší desítky miliard navíc zaplatili, čímž se vládě Petra Fialy dařilo kompenzovat rozpočtové schodky, ale občané budou platit i nadále. Dražší bude výkup minoritních akcionářů skupiny ČEZ a je krajně nepravděpodobné, že by se Andrej Babiš vzdal ‚dojné krávy' v podobě extrémně ziskového podniku ČEPS, odkud může čerpat dividendy na deficitní rozpočty," uvedl.

V závěru Paukner propojuje celý mechanismus s debatou o Pavlu Tykačovi a plánovaném výkupu minoritních akcionářů ČEZ. Odmítá přitom představu, že by politickou odpovědnost za případné vysoké výnosy minoritních akcionářů nesli především politici, kteří budou samotný výkup realizovat. Za rozhodující považuje nastavení systému za působení Zbyňka Stanjury na ministerstvu financí a odpovědnost připisuje také tehdejším představitelům resortu průmyslu.


Připomíná také Tykačův majetek, který podle něj přesahuje 180 miliard korun, a porovnává částky diskutované v souvislosti s rekultivacemi po ukončené těžbě s možným výnosem z budoucího odkupu akcií ČEZ.

„Pro Pavla Tykače s majetkem přes 180 miliard korun je několik stovek milionů v otázce rekultivací po ukončené těžbě naprosto marginální částkou. Tu skutečnou ‚dardu' ve výši několika desítek miliard Tykač vydělá až díky výše popsanému systému," míní Paukner.

Svůj rozsáhlý rozbor pak uzavírá narážkou na podcastovou sérii věnovanou Pavlu Tykačovi a vrací se k člověku, kterého za vznik popsaného mechanismu činí politicky odpovědným.