Blízký východ prochází obdobím zvýšeného napětí a proměny mocenských vztahů. Konflikt mezi Izraelem a Hamásem znovu otevřel staré spory a zároveň odhalil složitou síť vazeb mezi jednotlivými státy regionu. Do popředí se dostávají hráči, kteří kombinují diplomatické kontakty se strategickými zájmy, často napříč znepřátelenými bloky. Mezi nimi vyniká Turecko, které se snaží posilovat svůj vliv nejen vojensky a ekonomicky, ale i politicky, a to jak vůči Západu, tak vůči aktérům na Blízkém východě.

Turecko se v posledních letech profiluje jako samostatná regionální mocnost. Udržuje členství v NATO, zároveň ale rozvíjí vztahy s Ruskem, Katarem či dalšími státy regionu a aktivně vstupuje do konfliktů i diplomatických jednání. Jeho politika vůči Hamásu a širšímu palestinskému tématu je jedním z příkladů této vícevrstevnaté strategie, která vyvolává napětí jak uvnitř aliance, tak mezi spojenci Spojených států.

Na aktuální situaci a postavení Turecka v tomto složitém regionu se zaměřil publicista Pavel Šik. Ve svém komentáři upozorňuje na rozpory v přístupu jednotlivých států a poukazuje na provázanost Kataru, Turecka a Hamásu. Zdůrazňuje také paradoxní momenty americké zahraniční politiky a nejednoznačnost vztahů mezi spojenci.

„Z cyklu rozbíjení černobílých narativů o Blízkém východě a jednolité americké zahraniční politice… Katar, Hamás a turecký paradox aneb útočiště pro teroristickou organizaci. Dvacet let hostil Katar politické vedení Hamásu. Teď je údajně konec.

Celá léta bylo Kataru jedno, kolik Hamás zabil Izraelců a kolik popravil Arabů zvaných Palestinci, kteří se mu vzepřeli. Teprve tehdy, když íránské rakety dopadly na katarské území a Hamás odmítl útoky odsoudit, se Katar alespoň oficiálně naštval.


Přibližně tisíc členů Hamásu s rodinami žilo v Dauhá v bytech financovaných katarskou vládou. Vrcholní lídři obývali exkluzivní vily odpovídající jejich postavení. Izraelské odhady hovořily o majetku zabitého Hanijji ve výši čtyř miliard dolarů, podobně jako u Chálida Mašála, který se nacházel v budově sídla Hamásu v katarském Dauhá ve chvíli, kdy byla zasažena minulý rok izraelskými leteckými údery.

Tři nejvyšší lídři Hamásu dohromady disponovali jměním v odhadované výši jedenácti miliard dolarů a to při osmdesátiprocentní míře chudoby v Gaze.

Nyní tito lidé hledají nový domov. A vyhlédli si prý Turecko.

No vyhlédli, spíše se přesouvají z jednoho vlastního domu do druhého. Katar a Turecko nejsou dva nesouvisející aktéři. Jsou to strategičtí partneři s jedním z nejhustších bilaterálních vztahů v regionu, budovaným poslední desetiletí od té doby, kdy Turecko pochopilo, že dveře EU i přes sliby zůstanou navždy zavřené. Erdogan v roce 2009 na ekonomickém fóru v Davosu ostře konfrontoval izraelského prezidenta Perese kvůli Gaze. To byl symbolický moment, kdy se Erdogan stal hrdinou ‘arabské ulice,’ Turecko se odvrátilo od Evropy a rozhodlo se stát se raději důležitým hráčem na Blízkém východě. A jelikož Erdogana a katarského emira Ál Tháního pojila společná láska k Muslimskému bratrstvu, stali se z nich strategičtí partneři proti Saudům.

Když v roce 2017 Saúdi uvrhli Katar do blokády, Turecko blokádu pomohlo prolomit dodávkami potravin a vojenskou přítomností. Během turecké měnové krize v roce 2018 zase Katar přislíbil patnáct miliard dolarů přímých investic do Turecka. Katarský emír tehdy daroval Erdoganovi osobní Boeing 747 v hodnotě přibližně čtyř set milionů dolarů. Turecko pro Katar staví vojenské lodě a Katar financuje prostřednictvím Barzan Holdings i turecký zbrojní export do třetích zemí.

Když se Turecko, které hostí jednu z nejdůležitějších amerických vojenských základen s jadernými zbraněmi, ocitlo pod americkými sankcemi a trhy drtily tureckou liru, byl to paradoxně Katar s největší vojenskou americkou vojenskou základnou na Blízkém východě, kdo přišel zachránit tureckou ekonomiku. Jinými slovy jeden spojenec USA finančně pomohl druhému spojenci USA vyhnout se americkým sankcím.

Jak bylo řečeno, oba vůdci, jak Erdogan, tak emír Al-Thání se hlásí k vizi Muslimského bratrstva pro region, a z toho vychází jejich společná podpora Hamásu. Zatímco Katar sloužil jako hlavní diplomatická základna organizace, Turecko je domovem jejích finančních a logistických sítí.

Turecko tedy není pro vedení Hamásu neznámé prostředí. Ankara od roku 2011 otevřeně spolupracuje s představiteli Hamásu, udělila občanství jejich předákům a usnadňuje tok peněz i materiálu přes tureckou finanční infrastrukturu.

Takže i když Hamásníci už nebudou moci plánovat svoje teroristické útoky s nadsázkou v cukrárně jednoho z českých morálních majáků v Kataru, vlastně jim to tak vadit nebude, naopak. Potom, co Izrael minulý rok ukázal, že má katarského pokrytectví plné zuby a poslal 5 nejvyšších Hamásníků za jejich 70 pannami přímo v Dauhá, budou v Turecku možná ve větším bezpečí.

Izrael se totiž historicky vyhýbá atentátům a vojenským operacím na území členů NATO, i když dle egyptských zdrojů Izrael loni skutečně zvažoval úder na vedení Hamásu přímo v Turecku.


Barrack na Antalya Diplomacy Forum aktuálně prohlásil, že ‘Turecko není země, se kterou by se mělo zahrávat’, což bylo vyjádření směrem k Izraeli za napětí s Ankarou a zároveň dehonestačně postavil prakticky na stejnou úroveň Hizballáh i Izrael jako ‘stejně nedůvěryhodné’ strany.

Barrack tak hodně kope za Turky, že avizoval problém s ruským PVO S-400 za brzy vyřešený. Jinými slovy, že se Turecko nehledě na jeho úzké vazby na ruský vojenský průmysl možná vrátí do amerického programu F-35.

A to říká prakticky ve stejné chvíli, kdy nové sankce amerického ministerstva financí potvrdily, že Turecko pere peníze pro íránský režim a dle zdrojů Ankara nainstalovala radarový systém v syrském Damašku schopný varovat Írán před přilétajícími americkými letouny, což Spojené státy mlčky tolerují.

Takže v USA Senátor Rick Scott tvrdí, že Turecko nedostane ani F-35, ani F-16, protože ‘financuje Hamás a Muslimské bratrstvo, nenávidí Izrael a miluje Rusko a Írán,’ a z Ankary Trumpův přítel lobbuje za to, aby Američané dodali Turkům F35.

Abych to nějak shrnul. Vedení teroristické organizace Hamás s miliardovými majetky, které z katarských vil sledovalo 7. říjen na Al-Jazeeře, teď hledá nové útočiště uvnitř člena aliance NATO, protože tam bude ve větším bezpečí než v Libanonu nebo Teheránu. Katar dvacet let hostil teroristickou organizaci Hamás, a zároveň hostil americké velitelství pro celý region. Turecko financuje teroristickou organizaci Hamás, pere peníze Íránu, je členem NATO a zároveň hostí americké jaderné zbraně. Paralelně Washington chce uvalit na Turecko sankce kvůli tomu, že pere peníze pro Írán, ale americký velvyslanec v Turecku lobbuje za F-35 pro zemi, která aktivovala radar varující jeho vlastní protivníky. Co na tom není jasné a černobílé,“ komentoval situaci na sociální síti Facebook publicista Pavel Šik.