Souboj Spojených států a Číny o umělou inteligenci překročil hranici technologického byznysu. Už nejde jen o nejvýkonnější modely, čipy, datová centra nebo exportní zákazy. Washington a Peking začínají řešit mnohem nebezpečnější otázku: co se stane, pokud AI pronikne do vojenského rozhodování natolik hluboko, že chybný algoritmus nebo špatně vyhodnocená data spustí eskalaci dříve, než ji politici stihnou zastavit.

Americký ministr financí Scott Bessent má v neděli v New Yorku jednat s čínským vicepremiérem Che Li-fengem. Na stole mají být obchod, kritické suroviny a také bezpečnost umělé inteligence. Jen několik dní poté, 24. září, má ve Washingtonu jednat americký prezident Donald Trump se svým čínským protějškem Si Ťin-pchingem. AI se tak dostává přímo mezi strategická témata vztahu dvou nejsilnějších světových mocností.

Od čipů k jaderným zbraním

Ještě před několika lety se americko-čínský spor o AI točil především kolem polovodičů. Spojené státy omezovaly Číně přístup k nejvýkonnějším čipům a výrobním technologiím, zatímco Peking investoval miliardy do vlastního polovodičového průmyslu. Dnes se debata přesouvá k tomu, kdo bude rozhodovat o použití zbraní.


Největším rizikem je rychlost. AI může vyhodnotit satelitní, radarová nebo kybernetická data během sekund. Stejná rychlost se ale stává hrozbou, pokud systém zamění cvičení za útok, falešný signál za odpálení rakety nebo začne automaticky doporučovat vojenskou odvetu. Člověk může dostat méně času na rozhodnutí ve chvíli, kdy je jeho rozhodnutí nejdůležitější.

Obě velmoci chtějí bezpečnost. Ani jedna nechce zabrzdit

Washington i Peking mají zjevný společný zájem: zabránit neúmyslnému konfliktu. Ani jedna strana ale nechce přijmout pravidla, která by zpomalila její technologický vývoj a poskytla soupeři náskok.

Spojené státy se snaží udržet převahu v nejpokročilejších čipech, modelech a výpočetní infrastruktuře. Čína naopak buduje rozsáhlý státem podporovaný AI ekosystém a snaží se technologii zavádět do průmyslu, veřejné správy i armády. Výsledkem je klasický bezpečnostní paradox: čím rychleji jedna strana postupuje, tím silnější motivaci má druhá zrychlit také.


Napětí navíc roste i uvnitř samotného technologického průmyslu. Část šéfů nejvýznamnějších AI firem varuje před tempem vývoje a požaduje mezinárodní bezpečnostní standardy. Jiní odmítají zpomalování s argumentem, že Spojené státy nesmějí přenechat náskok Číně. Bezpečnost se tak střetává přímo s geopolitickou soutěží.

Závody už běží. Pravidla teprve vznikají

Umělá inteligence se proto stále více podobá strategickým technologiím studené války, jen s jedním zásadním rozdílem. Vývoj je mnohem rychlejší než diplomacie. Spojené státy a Sovětský svaz nezačaly budovat mechanismy jaderné kontroly proto, že by si začaly důvěřovat. Vytvořily je proto, že pochopily, že neřízená eskalace může zničit obě strany. Washington a Peking dnes mohou stát před podobným problémem.


Nedělní jednání Bessenta s Che Li-fengem pravděpodobně žádnou obdobu jaderných smluv nepřinese. Podstatné je něco jiného. Bezpečnost AI už sedí u stejného jednacího stolu jako obchodní válka, vzácné zeminy a další strategické spory mezi Washingtonem a Pekingem. Závody už začaly. Zbraně poháněné umělou inteligencí se vyvíjejí, armády automatizují analýzu bojiště a algoritmy dostávají stále větší roli při rozhodování.

Pravidla ale teprve vznikají. Největší hrozbou proto nemusí být to, že USA nebo Čína vyvinou dokonalejší umělou inteligenci. Může jí být okamžik, kdy stroje dostanou možnost eskalovat konflikt rychleji, než se Washington a Peking dokážou navzájem dovolat.



Zdroje: 1. Reuters – Bessent a Che Li-feng budou jednat o bezpečnosti AI⁠; 2. Reuters – američtí a čínští experti navrhují jaderné pojistky pro AI⁠; 3. Trump chystá nového poradce a tým pro umělou inteligenci⁠; 4. Sam Altman vystoupí před Radou bezpečnosti OSN o AI⁠