V současnosti se však objevil nový návrh ministerstva spravedlnosti, který uvažuje dokonce o věku 13 let, což mne vede k opětovné reakci. 

Jeden rozsudek Ústavní soud zdůvodňoval tím, že odsouzená nesdílí názory většiny. Ústavní soud neví, že má posuzovat vztah chování obžalovaného k právní normě nikoli k většinovému názoru. V třicátých letech by mne náš Ústavní soud v Německu odsoudil, protože nejsem jako většina antisemita. Jak soud zjistil většinový názor?  Navíc názory jsou velmi flexibilní a během několika dnů se většina může přelít. Bude potom rozsudek dále platit? 

Další rozsudek Ústavní soud zdůvodňuje odchýlením se obžalovaného v rozhlasové diskusi od teorie, s kterou se Ústavní soud ztotožňuje, protože je prý ustálená. Všechny vědecké teorie jsou ustálené, všeobecně přijímané, dokud nejsou popřeny a nahrazeny novými. Štěstí měl Albert Einstein, když v Praze pracoval na teorii relativity, že zde již nebyl současný Ústavní soud, protože by ho zřejmě odsoudil. Teorií relativity A. Einstein narušoval přijímanou fyziku.

Dynamikou a strukturou změn vědeckých teorií se zabývá T. S. Kuhn v díle „Struktura vědeckých revolucí“.  Pokud by se způsob uvažování Ústavního soudu rozšířil, znamenalo by to zastavení poznávacího procesu lidstva. Justice přešla od rozhodování na základě práva k rozhodování na základě moci. Na otázku proč se tak chová, by byla známá odpověď, „protože může“. Vzdělanostní a intelektuální úpadek justice je součástí obecnějšího procesu ve společnosti. 

Děti a mladiství jsou nejflexibilnější složkou společnosti. Co je ve společnosti nové, se objeví nejdříve u dětí a mladistvých.  Proto v devadesátých letech změna hodnot, především valorizace majetku, se objevila ve srovnání se staršími generacemi nejdříve u mladistvých. V poslední době se  v médiích výrazně hovoří o nárůstu agresivity, ale i o psychických poruchách u velké části dětí a mladistvých. V článku „Mezi dětmi je nový fenomén, společně útočí na náhodné oběti“ R. Vaculík tvrdí: „Děti a mladiství do osmnácti let se radikalizují, v jejich jednání přibývá agresivity a brutality a následky pro napadené lidi jsou závažnější. Mezi dětmi se navíc objevil nový fenomén v podobě „zážitkového násilí“, kdy se sdružují ve skupinách, v rámci kterých pak společně útočí na náhodně vybrané oběti."   „Jsme si vědomi, že se nám mládež radikalizuje," podotkl také policejní prezident Martin Vondráček . 

Předseda Aliance za práva dětí a české sekce Defence for Children International Miroslav Prokeš vidí problém z jiného úhlu. V textu „Kde jsou ti „dětští vrazi“ Jen v hlavách politiků„. „Vlna odvádění pozornosti od skutečných nebezpečí k těm vymyšleným se stupňuje. Poukazování na „dětské vrahy “ slouží k odvedení pozornosti od nedostatků v ochraně dětí." Současná nejvyšší státní zástupkyně Lenka Bradáčová v citovaném článku praví: „V současnosti jsou dětští pachatelé umisťováni do zařízení, kde maří výchovu ostatních dětí, utíkají, opakují trestnou činnost.“ Patrně jí stejně jako ministrovi spravedlnosti Tejcovi zcela uniklo, že u nás od roku 2005 platí zákon o soudnictví nad mládeží, podle něhož přijdou i dětští pachatelé před soud (pro mladistvé), který je posílá do výchovného ústavu v Děčíně-Boleticích, odkud za těch více než 20 let nikdo neutekl, ale kde se také nemohl setkat s dospělými kriminálníky, aby se od nich „naučil řemeslo“.

Současný stav mladé generace je jako vždy otiskem stavu společnosti. Duchovní, mravní, intelektuální a vzdělanostní úpadek společnosti je příčinou stavu mladé generace. 

Nekompetentnost a zkorumpovanost, které jsou všudypřítomným atributem současného řízení, se projevuje i v reakci politické elity na stav mladé generace. Místo, aby společnost analyzovala příčiny krizového stavu mladé generace a prostřednictvím příčin situaci řešila, chystá se zavírat děti za to, do jakého stavu je přivedla. Politici budou za stav společnosti trestat děti.

Chceme-li pochopit současnou mladou generaci, musíme zkoumat sociálno a jeho dynamiku. Rodiči současné mladé generace je generace, která sociálně zrála v devadesátých letech (Rakušan, Fiala, Decroix, Farský, Pospíšil, Nerudová, Benda, Kupka), kdy měl v Česku organizovaný zločin ráj, policie byla paralyzovaná, zločinci byli Havlovou amnestií z vězení vypuštěni do společnosti a ministr z televizní obrazovky vyzýval: „Zhasneme a každý si ukradne co bude chtít“. Sociálno (hodnoty, normy sociálního chování, názory, postoje, ideje) devadesátých let nezmizelo jako číslovka v kalendáři, ale promítlo se do osobnosti člověka, především do mladé generace. Jako podle hesla: co se v mladí naučíš, k stáru jako když najdeš. Proč opouštět mafiánské praktiky, když se osvědčily? Zde jsou kořeny současného propojení politiky a organizovaného zločinu. 

V rodinách je současná mladá generace socializována rodiči, kteří sociálně zráli ve společnosti vrcholícího organizovaného zločinu a co na ně působí v současné širší společnosti? Na televizních obrazovkách bují kult násilí, navzdory výsledkům mnoha výzkumů o vlivu televizního násilí na děti a mládež. Dokonce ani televizní vaření se neobejde bez agresivity a vulgarit. 

Opoziční politici dokládají kriminální jednání vládních politiků, vládní politici dokládají kriminální jednání opozičních politiků. Konečný dojem mladé generace je, že politika je specifická oblast kriminality a orgány činné v trestním řízení jsou součástí tohoto systému. Jejich úkolem je chování politiků a jejich kumpánů ošetřit. Není překvapivé, když děti a mládež dospívají k názoru, že agresivita je efektivní způsob sociálního chování. 

Mé výzkumy potvrdily, že jedinci, kteří se dostávají do kontaktu s násilím, i jako jeho objekt, násilí zvnitřní a posléze jsou jeho nositeli. To, co funguje u jedince, funguje i v rámci společnosti. Násilí, agresivita ve společnosti devadesátých let se staly součást společnosti a reprodukují se.