Nahlášená akce byla na začátku rušena pískotem a nahrávkami z tlampačů, později túrováním motorek, ale policie zvládala situaci bravurně. Pracovníci ČT pozorovali "program" z terasy. 

Text mého projevu    

Podle zákona mají veřejnoprávní média vysílat objektivní zprávy o stavu země i světa, přivádět kvalitní kulturu do každého obýváku, stejně tak sportovní přenosy, pořady pro děti a menšiny a vytvářet fórum pro svobodnou diskuzi. Když si koncesionář písemně stěžuje radě ČT na konkrétní porušení těchto povinností, dostane v určené době odpověď. Po druhé odpovědi rady ČT jsem televizi odhlásila. Na poště to tehdy trvalo dlouho, protože úřednice vyplňovala formulář poprvé. Lidé ve frontě poslouchali mé důvody a na konci výstupu mi pobaveně zatleskali. Dnes, když poplatky chce plošně zrušit vláda vzešlá z voleb a převést veřejnoprávní média na státní kasu, už ale legrace končí. Zaměstnanci dotčených médií dokonce stávkovali, ne proti zaměstnavateli ale proti hlasování poslanecké Sněmovny. Tím přešli od veřejné služby do přiznané služby opozice. Pod její taktovkou přenesli boj i do ulic, což mi připomíná dětskou hru „Král vysílá své vojsko.“  Nikdo to tehdy nenatáčel, mobily ještě nebyly. 

Dnes nám záběry pěšáků seřazených na náměstí přenášejí do obýváků televizní kamery, ale zabíraní pěšáci netuší, že jsou komparzisté v cizí hře. Ztotožňují se s rolí autentických obránců svobody slova, která má být zrušením poplatků ohrožena. Může být ohroženo něco, co neexistuje? měl by se pěšáků zeptat nějaký zkušený občan. Ale takoví občané v komparsu chybějí, takže pěšáci dál věří ČT, že její informace o stavu země a světa sdělují pravdu a nic než pravdu a za pravdu je sexy si zaplatit. Mají to i na transparentech, když postávají v dešti u sochy Jana Husa. Mnozí z nich ČT důvěřují tak slepě, že na ni ani nehledí. A tak nevědí, že svobodná diskuze vyhynula už v době covidu. A že rozhovory o Ukrajině odvysílané před více než deseti lety, by dnes zaznít nesměly. I aktuální zprávy z Polska si musejí zkušení občané dohledávat na internetu, zatímco komparzisté si hledí vlastních témat. Říká se, že nevědomost hříchu nečiní. A tak ty zneužité pěšáky politujme, že v boji o svobodu slova stojí na straně zpoplatněné cenzury. 

Ani my si ale nedělejme iluze, že napojení ČT na státní rozpočet zařídí její nestrannost a vyváženost. Že ČT zahodí seznamy osob, které na obrazovku nesmějí. A že ty, které tam občas se zaťatými zuby pozvat musí, už nebudou moderátoři podrobovat útrpnému výslechu. Takové usebrání veřejnoprávního média po sebrání plošných poplatků opravdu nečekejme. Změna financování je jenom prvním krokem k tomu, aby ČT už dál neživila hladové krky ziskovek a aby osekala chapadla jiných obročníků. Dalším krokem bude novela Ústavy, která má rozšířit kompetence NKÚ i na kontrolu veřejnoprávních médií placených z rozpočtu. Druhé čtení této senátní novely už ve Sněmovně proběhlo. Proto se opozice snaží ten běh na dlouhé trati skrečovat co nejdřív, proto její mediální trouby svolávají davy k obraně finančních zdrojů. 

Až nám ČT zanedlouho přitáhne do obýváku plnou Letnou, někdo z vás možná zahlédne v davu starého kamaráda, který tam zamlada spolu s vámi křičel hesla o svobodě slova. Po letech v zázemí už zase stojí na značce a zase křičí to samé, zase zpívá Krylovu píseň o demokracii, a zase cítí vzrušení, že je zase na správné straně barikády. Někteří lidé si totiž naivitu uchovávají programově. Je pro ně pohodlnější přimknout se k černobíle vysílané verzi, než zkoumat fakta a utvářet si ze spektra barev vlastní obraz. Je ale tragické, když zrovna média veřejné služby přestávají ctít pluralitu názorů a podle starého hesla „Kdo nejde s námi, jde proti nám!“ rozdělují veřejnost na nepřátelské skupiny. Prý ve jménu demokracie. 

To se ovšem zdaleka netýká jenom naší republiky a úpadku ČT. Úpadkem kritického myšlení jsou dnes zasaženy celé civilizační okruhy na planetě. Působí to jako černý humor produkovaný odněkud z vyšších sfér, že celá Evropa až na malé ostrůvky, čímž nemyslím Britské ostrovy, řízeně rezignovala na zdravý rozum a ztratila i pud sebezáchovy. Už dlouho vytahuje z archívů nenávistnou propagandu, aby ji v recyklované verzi využila pro vyslání vojska. Možná, že ten náš Starý svět opravdu čeká očistec. A žádné odpustky nás z té chmurné společné budoucnosti nevykoupí. To dokáže jenom odvaha. Ta odvaha, která je v ČT překřikována, nálepkována a zesměšňována. A proto dnes stojíme tady před její tvrzí a nesedíme u mikrofonu ve studiu. Mnozí přátelé na FB nám to rozmlouvali. Tvrdili, že se vystavujeme riziku a provokacím a varovali, že přechod od slovního urážení k fyzickému napadání je jenom otázkou času. Jenomže právě teď je ta mezera v čase, kdy slova podložená argumenty mohou proniknout i k lidem, kteří byli k financování ČT lhostejní a teprve sílící propaganda a davy komparzistů v nich probudily zdravý instinkt. Možná ještě nemají dostatek informací, ale už nechtějí být neteční k té hře, která se jim vloudila na obrazovku. A tak ji vypnuli a vydali se na sobotní vzdělávací procházku. A protože všechny cesty vedou k ČT, nemohli zabloudit. Místo dlažebních kostek drží mobily, aby záznam, který ČT vysílat asi nebude, poslali přátelům. A ti zase dál. Proto mluvím o mezeře v čase, kterou jsme využili, aby byla slyšena i druhá strana.    

Ve vyhrocené situaci dokáže někdy jediná věta nebo souvětí způsobit obrat ve smýšlení lidí. Kdyby slova neměla takový účinek, proč se pálily zakázané knihy, proč se v protektorátu trestal poslech zahraničních stanic, a proč se k posledku blokovaly nezávislé weby? Proč asi? Tak jako kdysi, tak jako včera i protentokrát je odpověď zřejmá – ze strachu. Neboť pravdy je třeba se bát.