Z fundamentálního hlediska půjde o to, nakolik se do inflace stále propisují vyšší celní sazby a jak proti tomu naopak působí klesající ceny energií. Podle našich propočtů se nic dramatického stále neděje, když meziměsíční růst (celkové i jádrové) inflace by měl činit 0,3 %, což převedeno do meziročního srovnání značí jen nepatrné zrychlení inflace (u jádrové z 3,0 na 3,1 %). Pokud přitom nepřekvapí růst cen v segmentu služeb a růst nájemného, tak jádrová inflace v měsíci září zřejmě dosáhla letošního maxima, resp. nejvyšší hodnoty v období po několikanásobném zvýšení celních tarifů. Meziroční hodnoty inflace v posledním čtvrtletí roku a především v první půlce roku 2026 by již tedy neměly být vyšší než bude ta dnešní (zářijová). Spotřebitelská inflace na úrovni 3-3,1 % zároveň implikuje meziroční růst deflátoru osobní spotřeby (index PCE = Fed preferovaná inflace) na úrovni 2,8 %, což je číslo, které by nemělo Fedu bránit snížit sazby v situaci, kdy je přesvědčen, že trh práce viditelně ochlazuje.

 

Pochopitelně, že problémem může být, že americká centrální banka při absenci oficiálních dat aktuálně přesně ani neví jak na to trh práce vlastně je. Vše navíc nasvědčuje tomu, že do konce října nedojde na poli uzavírky americké vlády k pokroku. Jinak řečeno, nejenže statistický úřad nebude v říjnu data vydávat, ale také je nebude sbírat. V této souvislosti je pak vůbec otázkou jakou kvalitu budou mít říjnová data, když budou fakticky dopočitávána zpětně. Například v případě dat z trhu práce jako jsou payrolls či žádosti o podporu by to neměl být problém. Horší to bude s údaji je právě inflace či například míra nezaměstnanosti. V těchto důležitých případech se data skládají z pravidelných průzkumů a ty říjnu (minimálně z části) statistický úřad nebude schopen provést