Americký prezident Donald Trump vystupňoval tlak na tamní centrální banku a propojil požadavek na nižší úrokové sazby s mimořádně tvrdou obchodní hrozbou. „Snižte sazby, nebo přestanu obchodovat se zeměmi, vůči nimž máme deficit,“ uvedl podle ekonoma a hlavního analytika Trinity Bank Lukáše Kovandy na své sociální síti Truth Social. Trump výslovně dodal, že takový postup by podle něj byl dokonce „lepší než cla“. Kovanda upozorňuje, že při doslovném uplatnění této hrozby na všechny země, vůči nimž Spojené státy vykazují obchodní deficit, by se problém týkal také České republiky.

Trump přitom Česko jmenovitě nezmínil. Kovanda českou stopu odvozuje od konkrétních údajů o vzájemném obchodu se zbožím. Podle amerického statistického úřadu Census Bureau vyvezly Spojené státy v roce 2025 do České republiky zboží za 4,44 miliardy dolarů, zatímco z Česka dovezly zboží za 8,17 miliardy dolarů. Americký deficit tak činil 3,73 miliardy dolarů, tedy zhruba 80 miliard korun. V prvním pololetí letošního roku činil dalších 1,43 miliardy dolarů.


Za mimořádný ale nepovažuje pouze možný rozsah Trumpovy hrozby. Podstatnější je podle něj důvod, proč prezident obchodní politiku do svého sporu s Federálním rezervním systémem vůbec vtahuje. Nehrozí zahraničním zemím omezením přístupu na americký trh proto, aby od nich získal obchodní ústupek, ale aby vytvořil tlak na domácí centrální banku. „Trumpův výrok je přesto mimořádný. Propojuje totiž dvě oblasti hospodářské politiky, které jsou za normálních okolností oddělené. Prezident fakticky hrozí použitím obchodní politiky proti zahraničním zemím nikoli proto, aby od nich získal obchodní ústupek, nýbrž jako nástroj nátlaku na vlastní nezávislou centrální banku,“ napsal Kovanda.

Ještě pozoruhodnější je podle něj načasování Trumpova požadavku. Americká ekonomika v srpnu vytvořila 162 tisíc pracovních míst, výrazně více, než očekával trh. Silná data proto zvýšila pravděpodobnost, že Fed na svém zářijovém zasedání úrokové sazby nikoli sníží, ale zvýší. Finanční trhy po zveřejnění údajů připisovaly zvýšení sazeb přibližně šedesátiprocentní pravděpodobnost. Trump tedy podle Kovandy žádá centrální banku o prakticky opačný krok, než ke kterému ji v danou chvíli tlačí ekonomická data.


Právě zde se podle Kovandy objevuje další paradox Trumpovy hrozby. Pokud by prezident obchod se zeměmi, vůči nimž mají Spojené státy deficit, skutečně omezil, mohlo by dojít k omezení části dovozu a následnému růstu cen některého zboží na americkém trhu. To by mohlo zvýšit inflační tlaky a dát Fedu ještě silnější důvod sazby nesnižovat. Trump by se tak mohl dostat do pozoruhodného začarovaného kruhu. Ve snaze vynutit si nižší úroky by použil obchodní omezení, které by mohlo podpořit inflaci a centrální banku naopak přimět k přísnější měnové politice.

Pro Českou republiku je podle Kovandy Trumpův výrok zatím především varováním. Úplné zastavení vzájemného obchodu představuje extrémní scénář a v současnosti jej nelze považovat za základní variantu dalšího vývoje. Situace by se změnila, pokud by Washington začal obecnou hrozbu převádět do konkrétních opatření vůči Evropské unii. Český průmysl by v takovém případě nemusel být zasažen pouze prostřednictvím přímého vývozu do Spojených států.


Kovanda proto považuje Trumpův výrok za další stupeň dlouhodobého střetu amerického prezidenta s Fedem. Spor už podle něj není omezen pouze na verbální kritiku centrálních bankéřů a opakované požadavky na nižší úrokové sazby. Trump nyní naznačuje možnost využít obchodní vztahy Spojených států jako prostředek domácího politického tlaku. 

„Prezident nyní naznačuje, že je připraven použít jednu z nejmocnějších pák americké hospodářské politiky – přístup na americký trh – jako prostředek k tomu, aby centrální banku přiměl ke snížení úrokových sazeb,“ uzavřel Kovanda.