Kauza armádních projektů „Karel“ a „Volby 2025“ vyvolala spor o to, zda se činnost vojáků omezovala na analýzu informačního prostředí, nebo zahrnovala také shromažďování údajů o konkrétních uživatelích sociálních sítí. Na případ upozorňoval také poslanec ANO Pavel Růžička. Tehdejší náčelník generálního štábu Karel Řehka odmítal, že by armáda sledovala občany či opozici. Podezření na porušení předpisů následně prověřovala Vojenská policie.

K případu se nyní vrací lékař a poslanec hnutí ANO Jiří Mašek, který se odvolává na odpověď ministra obrany na poslaneckou interpelaci a žádá vysvětlení, kdo o armádních projektech věděl, kdo za ně nesl odpovědnost a co se stalo s případně získanými údaji. Celou záležitost přirovnává k praktikám předlistopadového režimu.

„Armáda a sledování názorů občanů? Praktiky, které připomínají minulý režim! Kdo co píše na sociálních sítích? Co si myslí o politicích, armádě nebo válce na Ukrajině? A kdo měl mít o takové informace zájem? Tohle nezní jako příběh z komunistického Československa před rokem 1989. Tohle je kauza české armády vedené generálem Řehkou! S výhradou, že tehdy neexistovaly současné možnosti komunikace na sítích a šmírování probíhalo jinou formou,“ napsal na sociálních sítích Mašek.

Za důležitý považuje obsah ministerské odpovědi. Podle jeho výkladu potvrzuje, že Vojenská policie prověřovala podezření na shromažďování osobních údajů a monitorování názorů uživatelů sociálních sítí. Samotné prověřování však ještě neznamená, že se takové jednání prokázalo.


Předmětem vyšetřování bylo podezření, že příslušníci armády dostávali úkoly související se shromažďováním osobních údajů uživatelů sociálních sítí a monitorováním jejich názorů. Jména, příjmení, politické postoje, názory na válku na Ukrajině nebo představitele ministerstva obrany. Právě takových informací se prověřování týkalo. Tohle měl být dle minulé vlády demokratický stát v roce 2025? Nebo jsme se snad vrátili do časů, kdy si někdo vedl záznamy o tom, co si občané myslí a co říkají?

Za minulého režimu se sledovalo, kdo s kým mluví, co si myslí o vládnoucí moci a jestli náhodou nemá nesprávný názor. Dnes máme sociální sítě, počítače a úplně jiné technologie. Ale představa, že státní složky bez zákonného důvodu monitorovaly politické postoje občanů, vyvolává stejně nepříjemné otázky. A nejde o nějaké anonymní úředníčky!“ zdůrazňuje poslanec.

Mašek následně jmenuje brigádního generála Radka Haratka, velitele informačních a kybernetických sil, který podle jeho výkladu ministerské odpovědi zadával úkoly v obou projektech. Připomíná také kázeňské důsledky a skutečnost, že podle jeho příspěvku nebyl prokázán trestný čin ani zásah do demokratických procesů.


Tím však podle poslance případ nekončí. Za nevyjasněné považuje odpovědnost velení, informovanost tehdejšího náčelníka generálního štábu Karla Řehky a osud případně shromážděných dat. V této souvislosti zmiňuje také Řehkovo údajné politické angažmá ve spojení s hnutím STAN.

„Jenže tím otázky rozhodně nekončí. Proč se vůbec armádní jednotky dostaly k činnostem, u kterých vzniklo podezření na monitorování názorů občanů? Kdo nad tím měl kontrolu? A co se s případně získanými informacemi stalo? A hlavně: kdo o tom všem věděl? V čele generálního štábu tehdy stál generál Karel Řehka. Dnes ale již vystupuje na politické scéně v souvislosti s hnutím STAN. Dokonce kandiduje za STAN na senátora. To dostal za odměnu? Odpověď ministra ale jeho konkrétní informovanost neobjasňuje. Inspektorát náčelníka generálního štábu jeho postup neposuzoval, protože po tlaku veřejnosti kontrolu sám nakonec nařídil. To je vtipné, ne? A právě tady musí přijít další otázky. Věděl generál Řehka o těchto projektech? Kdy se o nich dozvěděl? Schvaloval je?“ ptá se Mašek.

Další otázky směřuje k možnosti, že případně získané informace opustily armádní prostředí. Chce prověřit, zda k nim nemohli získat přístup představitelé někdejší vlády Petra Fialy nebo hnutí STAN. Současně výslovně připouští, že pro takové předávání zatím nemá důkaz.



„Občané mají právo vědět, zda se jejich údaje shromažďovaly, podle jakého zákona, kdo s nimi pracoval a zda byly následně zničeny. Ministr obrany navíc ve své odpovědi uvádí, že bylo nařízeno, aby podřízené armádní útvary neshromažďovaly informace o uživatelích sociálních sítí. To je důležité sdělení. A zaslouží si podrobné vysvětlení.

Armáda má chránit občany. Ne vytvářet prostředí, ve kterém se lidé budou bát napsat svůj názor na internet. Po zkušenostech s minulým režimem bychom právě na takové věci měli být mimořádně citliví. Nechci žádné dohady vydávané za důkazy. Chci dokumenty, jasné odpovědi, skutečnou odpovědnost a záruku, že nikdo nebude již nikdy zneužívat armádní prostředky ke sledování politických názorů občanů. Protože svoboda slova by neměla být jen fráze na plakátu. A demokratický stát se pozná také podle toho, že jeho ozbrojené síly respektují hranice svých pravomocí,“ uzavírá Jiří Mašek.