„ODS, desítky milionů a pozoruhodný byznys Petra Fialy.“ Investigativní publicista vystupující pod jménem Thomas Paukner otevírá další kapitolu svého pátrání po finančních a majetkových vazbách českých politických stran. Tentokrát zaměřil pozornost na společnost Adved s.r.o., původně založenou jako ODS Publishing, která byla spojena přímo s Občanskou demokratickou stranou a později se její vlastnictví rozdělilo mezi ODS a Pravý břeh, Institut Petra Fialy. Paukner pracuje s dokumenty z obchodního rejstříku, účetními závěrkami a výsledky kontroly hospodaření volební kampaně. Z nich skládá příběh společnosti, přes kterou podle něj v několika letech protekly desítky milionů korun. Ptá se především na původ části jejích příjmů a na příjemce milionových plateb za služby.

„Dočkáme se kauzy BeSTAN i u ODS?“ ptá se hned v úvodu a předkládá vlastní ostrou interpretaci celého případu. „Ve firmě ODS se protočily desítky milionů korun, ale strana odmítá objasnit původ peněz a podrobnosti. Co je ještě podivnější, Petr Fiala si polovinu firmy ODS ‚uzmul‘ pro sebe a správou desítek stranických milionů strany pověřil svého kamaráda z dětství. Firma přitom prokazatelně porušila zákon,“ napsal na sociální síti Facebook Paukner.

Pauknerovu formulaci o tom, že si Fiala polovinu společnosti „uzmul pro sebe“, je třeba číst jako jeho vlastní hodnocení popisované transakce. Podíl totiž není podle popisované vlastnické struktury veden na Petra Fialu jako fyzickou osobu, ale na právnickou osobu Pravý břeh, Institut Petra Fialy. Právě změna vlastnické struktury a následný ekonomický vývoj společnosti jsou nicméně jednou z hlavních linií Pauknerova pátrání.

Historii firmy začíná v roce 2009, kdy za předsednictví Mirka Topolánka vznikla ODS Publishing s.r.o. Podle Pauknera šlo o stoprocentní dceřinou společnost Občanské demokratické strany s působností v oblasti tisku, propagace strany a tvorby reklamních kampaní. Samotnou existenci takové společnosti přitom za nelegální neoznačuje a připomíná, že vlastní podnikatelskou strukturu měla také někdejší ČSSD prostřednictvím společnosti Cíl.


Ještě v roce 2015 byla podle dokumentů, na které Paukner odkazuje, ODS Publishing prakticky neaktivní. Tvrdí, že společnost tehdy neutržila ani korunu, nikoho nezaměstnávala a vykazovala jen minimální činnost. Za zásadní zlom považuje následující období.

„S nástupem Petra Fialy do čela ODS se vše změnilo,“ konstatuje.

V roce 2016 došlo ke změně vlastnické struktury. Polovinu společnosti nadále držela ODS a druhou polovinu získal Pravý břeh, Institut Petra Fialy. Paukner tento krok označuje za „nevysvětlitelnou transakci“ a spojuje jej přímo s tehdejším předsedou strany.

„Petr Fiala v roli předsedy ODS rozhoduje o rozdělení podílu ve firmě ODS Publishing s.r.o. na 50 %, které zůstávají Občanské demokratické straně a 50 % podílu převádí Fiala na svou vlastní neziskovou organizaci Pravý břeh, Institut Petra Fialy,“ píše.

Ve stejné době společnost změnila název z ODS Publishing na Adved. Podle Pauknera právě poté začala do té doby málo aktivní firma vykazovat podstatně vyšší ekonomickou aktivitu.

„V téže době také firma mění svůj název na Adved s.r.o. a z prázdné schránky se jako zázrakem stává společnost s obratem v desítkách milionů korun,“ uvádí.

Pozornost věnuje rovněž lidem spojeným s vedením společnosti. Jmenuje Jana Kočího, kterého označuje za volebního manažera ODS, a Františka Mikše, dlouholetého Fialova známého ze studentských let. Osobní vazbu Fialy a Mikše Paukner zdůrazňuje jako další součást příběhu. Odkazuje přitom i na publikované vzpomínky na jejich studentská léta, včetně historky o první Škodě 120, kterou si podle nich společně pořídili.

Těžiště Pauknerova pátrání však leží v účetnictví Advedu. Za klíčový považuje rok 2021, od něhož podle něj společnost začala uvádět zprávy o vztazích mezi propojenými právnickými osobami a zveřejňovat údaje, díky nimž lze podrobněji sledovat její tržby a finanční vztahy.

„Nyní přijde to podstatné a je třeba se přesunout do roku 2021, protože firma Adved s.r.o. až tehdy začíná uvádět zprávy o vztazích mezi propojenými právnickými osobami a také začíná zveřejňovat tržby, které v dřívějších letech v rozporu se zákonem ve svém účetnictví opomíjela,“ píše Paukner.

Jeho další argumentace stojí na porovnávání celkových tržeb společnosti s částkami, které podle zveřejněných dokumentů dokáže přiřadit ODS či dalším propojeným subjektům, a zároveň na struktuře nákladů firmy.

V roce 2021 podle něj Adved utržil 14,6 milionu korun. Přibližně 6,9 milionu korun měla firmě za blíže nespecifikované služby zaplatit samotná ODS. Opačným směrem měl Adved od ODS nakoupit služby v hodnotě 414 tisíc korun. Z rozdílu mezi celkovými tržbami a identifikovanou platbou od ODS Paukner dovozuje, že dalších více než 7,6 milionu korun pocházelo od jiných odběratelů.

„Více než 7,6 milionu korun do Adved s.r.o. poslal někdo jiný. A platil za služby, jak vyplývá z účetnictví, protože spotřeba materiálu dosáhla pouze 460 tisíc korun za celý kalendářní rok,“ uvádí.


Stejný vzorec sleduje v roce 2022. ODS podle něj zaplatila Advedu 6,2 milionu korun, zatímco firma od ODS nakoupila služby za 282 tisíc korun. Do vztahů s Advedem se podle Pauknera v tomto roce výrazněji zapojil také Institut pravicové politiky, který na svůj provoz získává státní příspěvek. Za blíže neurčené služby měl Advedu zaplatit 815 tisíc korun bez DPH.

Celkový obrat Advedu měl přitom podle Pauknera dosáhnout přibližně 16 milionů korun. Náklady na materiál činily podle jeho rozboru pouze 940 tisíc korun, zatímco za externí služby společnost vydala 14,5 milionu korun. Firma přitom podle něj zaměstnávala jediného člověka, jehož hrubá měsíční mzda činila 22 tisíc korun.

„Čí služby Adved s.r.o. za 14,5 milionu korun nakoupila a kdo firmě zaplatil 8 milionů, případně za co? Jaké služby firma Adved s.r.o. zařizovala pro ODS, když ten rok zaměstnávala jednoho člověka za 22 tisíc korun hrubého měsíčně a nakupovala jen zanedbatelné množství materiálu?“ ptá se Paukner.

Z popisovaných let měl být pro společnost nejsilnější rok 2023. ODS tehdy podle Pauknerova rozboru zaplatila Advedu 6,8 milionu korun bez DPH za blíže nespecifikované služby. Institut pravicové politiky měl společnosti za služby zaplatit dalších 915 tisíc korun bez DPH. Celkové tržby však byly podle jeho výpočtu výrazně vyšší než částky, které dokázal spojit s těmito subjekty.

„V tomto roce inkasuje firma od ‚někoho jiného‘ dokonce bezmála 12,5 milionů korun. Opět, jde výhradně o služby, náklady na materiál a energie opět dosahují jen 1 milionu korun,“ píše.

Právě z rozdílů mezi celkovými tržbami a platbami, jejichž původ dokáže z veřejných dokumentů přiřadit konkrétním propojeným subjektům, Paukner sestavuje jedno z hlavních čísel celého svého příspěvku. Podle jeho výpočtu měla společnost v letech 2021 až 2023 získat zhruba 28 milionů korun od dalších odběratelů, jejichž konkrétní totožnost podle něj z jím analyzovaných veřejně dostupných dokumentů nevyplývá.

Stejně výrazně se zaměřuje na výdajovou stranu. Podle jeho součtu Adved ve stejném období utratil přes 36 milionů korun za služby. Paukner se proto ptá nejen na to, kdo firmě platil, ale také komu firma sama milionové částky za služby posílala.

„Někdo v letech 2021 až 2023 zaslal firmě z 50 % vlastněné ODS a z 50 % vlastněné institutem Petra Fialy zhruba 28 milionů korun. ODS odmítá upřesnit, kdo služby nakoupil. Firma Adved s.r.o. také ve zmíněných letech utratila přes 36 milionů korun, znovu za služby. Tato strana transakce je rovněž neznámá,“ shrnuje Paukner.

Samotná skutečnost, že Paukner nedokázal z analyzovaných veřejných dokumentů určit všechny odběratele a dodavatele, neznamená, že šlo o nelegální transakce. Jádrem jeho otázky je, proč při milionových tocích za služby nelze podle něj z veřejných podkladů určit jejich konkrétní protistrany a povahu.

Paukner uvádí, že právě kvůli těmto nejasnostem oslovil ODS s podrobnými otázkami. Zajímal se o původ prostředků od třetích stran, povahu služeb Advedu i důvody změny vlastnické struktury společnosti. Podle jeho slov strana na otázky neodpověděla a popisované finanční vztahy blíže nevysvětlila. Teprve v tomto okamžiku Paukner otevřeně opouští půdu účetních údajů a přechází k hypotézám.


Podle Pauknerovy interpretace kontrolního zjištění ODS prostřednictvím Advedu realizovala některé výdaje kampaně, přičemž při jejich vykazování nebyla správně zachycena celá částka. Paukner toto zjištění považuje za důležité pro svou první hypotézu o možné širší roli společnosti při financování kampaní ODS.

„V tomto případě by firma Adved s.r.o. sloužila ke skrytému financování kampaně ODS, protože jsou její výdaje skryté a nepodléhají auditu dohledového úřadu,“ dovozuje.

Jde však o Pauknerovu hypotézu. Z konkrétního kontrolního zjištění nelze samo o sobě dovodit, že další milionové příjmy nebo výdaje Advedu představovaly skryté financování politické kampaně.

Druhá možnost, kterou Paukner předkládá, vychází z mechanismu, který přirovnává ke kauze BeSTAN. V účetních dokumentech si všímá údaje, podle něhož si Adved pronajímal část prostor v budově ODS v Truhlářské ulici v Praze 1. Ptá se proto, zda firma nemohla tyto prostory dále pronajímat například Poslanecké sněmovně pro potřeby poslaneckých kanceláří.

„Pokud by ODS dceřiné firmě vlastněné stranou a z 50 % neziskovkou Petra Fialy pronajala prostory svého sídla a dále je přepronajímala Poslanecké sněmovně podobně jako hnutí STAN, vysvětlilo by to část výnosů, nikoli však nákladů,“ píše Paukner.

Tuto variantu ale ve svém příspěvku nepředkládá jako zjištěný fakt. Naopak sám uvádí, že se ji teprve snaží ověřit prostřednictvím žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím.

„I proto jsem skrze své alter-ego z Hranic na Moravě zaslal dotaz dle zák. 106 k objasnění, od koho si poslanci ODS v minulém volebním období pronajímali poslanecké kanceláře a bude tak jasné, zda šlo o firmu Adved s.r.o., či nikoli,“ vysvětluje.


Po účetních údajích a obou hypotézách se Paukner vrací k personální a vlastnické struktuře společnosti. Připomíná, že Adved je z poloviny vlastněn ODS a z poloviny Pravým břehem, Institutem Petra Fialy. Znovu zdůrazňuje časovou souvislost mezi vstupem tohoto institutu do společnosti a jejím následným ekonomickým rozvojem.

„Jisté je jen, že se zprvu nečinná firma ‚probudila k životu‘ až ve chvíli, kdy si Petr Fiala převedl 50 % společnosti na svůj vlastní politický institut a do vedení společnosti najmenoval Františka Mikše, svého přítele z dětství,“ píše.

Paukner dále tvrdí, že vazba Petra Fialy na druhou polovinu společnosti pokračuje prostřednictvím Pravého břehu, Institutu Petra Fialy. V této souvislosti jmenuje Michala Chládka, kterého označuje za Fialova zetě, a Františka Mikše. Mikš podle něj funkci jednatele Advedu opustil v červnu 2021. Vedení společnosti následně zajišťuje Jan Kočí, kterého Paukner označuje za volebního manažera ODS.

Ani u Kočího se však nezastavuje pouze u jeho působení v Advedu. Upozorňuje na jeho další funkce a spojuje je s dobou Fialova vedení občanských demokratů.

„Ano, ten volební manažer ODS z Brna, kterého strana pod Fialovým vedením jmenovala do dozorčích rad Budějovického Budvaru, Lesů města Brna a brněnského dopravního podniku,“ dodává.

Celý Pauknerův rozbor tak stojí na několika vrstvách, které se postupně skládají dohromady. Na jedné straně je historie společnosti původně stoprocentně vlastněné ODS, změna jejího názvu a rozdělení vlastnictví mezi stranu a Pravý břeh, Institut Petra Fialy. Na druhé straně jsou účetní údaje z let 2021 až 2023, z nichž Paukner vypočítává desítky milionů korun v příjmech a výdajích za služby, jejichž konkrétní protistrany podle něj nelze z jím analyzovaných veřejných dokumentů určit. K tomu přidává personální vazby, kontrolní zjištění týkající se volební kampaně a dvě vlastní hypotézy, jimiž se snaží vysvětlit alespoň část finančních toků.

Paukner přitom své pátrání nepovažuje za dokončené. U jedné z hypotéz čeká na informace, které mají ukázat, zda společnost Adved hrála nějakou roli také při pronájmu poslaneckých kanceláří. Závěrem naznačuje, že finanční a personální vazby, kterým se věnuje, hodlá rozebírat dál.

„Bude to ještě zajímavé. Podivné transakce kolem Petra Fialy totiž firmou Adved s.r.o. zdaleka nekončí,“ uzavírá Thomas Paukner.