Svátek má:
Žofie
Politika
NATO jako drahý projekt? Evropa platí a Amerika vydělává
Spor Donalda Trumpa s Evropou přiměl evropské lídry položit si nepříjemnou otázku, a to zda-li NATO skutečně chrání Evropu, nebo hlavně americké zájmy a americký průmysl.
Americké námořnictvo
15. května 2026 - 06:03
Když americký prezident Donald Trump oznámil stažení pěti tisíc amerických vojáků z Německa, v evropských metropolích zavládla téměř panika. Nešlo přitom o žádný dramatický konec americké přítomnosti v Evropě. Počet amerických vojáků by se pouze vrátil na úroveň před začátkem války na Ukrajině. Přesto reakce evropských politiků připomínaly situaci, jako by se kontinent během několika měsíců měl ocitnout bez obrany a bez ochrany. A právě to otevírá otázku, kterou evropské elity velmi nerady slyší. Co když NATO už dávno není rovnoprávná aliance, ale především obrovský ekonomický a geopolitický projekt řízený z Washingtonu?
Komentátor Thomas Fazi v článku na serveru UnHerd používá mimořádně tvrdý výraz. NATO podle něj funguje jako „nebezpečný podvod“, ve kterém Spojené státy ekonomicky vysávají Evropu. Ať už člověk s tímto hodnocením souhlasí nebo ne, je pozoruhodné, kolik konkrétních argumentů dnes podobná kritika získává.
Trump totiž Evropě nevyčítá jen nízké vojenské výdaje. Podle dostupných informací se rozzuřil také kvůli tomu, že některé evropské státy odmítly vyslat námořní síly do oblasti Hormuzského průlivu během eskalace konfliktu s Íránem. Trump následně Evropanům vzkázal, že se budou muset naučit bojovat sami za sebe, protože Amerika prý nebude vždy připravena pomoci.
Jenže právě zde vzniká zajímavý paradox. Evropští politici veřejně mluví o větší samostatnosti, o evropské obraně a o strategické autonomii. Současně ale ve stejné době masivně nakupují americké stíhačky, americké raketové systémy, americké technologie i americký zkapalněný plyn. Kritici tvrdí, že výsledkem není evropská nezávislost, ale ještě hlubší ekonomická závislost na Spojených státech.
Německo se dnes například chystá na historicky největší přezbrojení od konce druhé světové války. Podle nové vojenské strategie má Bundeswehr do roku 2035 vyrůst v nejsilnější konvenční armádu Evropy. Plány zahrnují dlouhodobé masivní investice do umělé inteligence, automatizace, bezpilotních systémů i rozšíření záloh. Celkově se počítá až se 460 tisíci vojáky a rezervisty. Jenže podle Faziho nejde o skutečné osamostatnění Německa. Naopak. Berlín má podle této logiky fungovat jako hlavní evropský pilíř amerického systému NATO.
To je mimochodem velmi citlivé téma i historicky. Slavná věta prvního generálního tajemníka NATO lorda Ismaye kdysi zněla, že aliance má „udržet Američany uvnitř, Rusy venku a Němce dole“. Dnes kritici tvrdí, že poslední část této formule se změnila. Německo má být nyní naopak hlavním evropským manažerem amerického vlivu na kontinentu.
Evropské vlády přitom čelí stále větším ekonomickým problémům. Průmysl v Německu ztrácí konkurenceschopnost kvůli drahým energiím, veřejné rozpočty se dostávají pod tlak a občané stále více cítí inflaci i stagnaci životní úrovně. Přesto současně rostou požadavky na dramatické navyšování výdajů na obranu. V Haagu se evropské státy zavázaly směřovat až k pěti procentům HDP na obranu do roku 2035. Pro srovnání. Taková čísla byla během posledních desetiletí běžná spíše v období studené války nebo v zemích přímo zasažených konfliktem.
Zajímavé je také to, kdo na celé situaci vydělává ekonomicky. Velká část nových evropských armádních nákupů míří právě do Spojených států. Evropské země pořizují americké stíhačky F 35, americké systémy Patriot, americkou munici i americké logistické technologie. Kritici proto tvrdí, že Evropané ve skutečnosti financují další růst amerického vojenského průmyslu, zatímco sami postupně omezují prostředky pro vlastní sociální programy, infrastrukturu nebo zdravotnictví.
Debata se navíc nevede jen mezi radikálními odpůrci NATO. Dokonce i část evropských bezpečnostních expertů začíná otevřeně přiznávat, že Evropa dnes není schopna samostatné obrany bez amerických satelitních systémů, zpravodajských kapacit, logistiky a jaderného deštníku. Jinými slovy. Po desetiletích členství v NATO se evropské armády staly natolik propojené s americkou infrastrukturou, že samostatnost je dnes spíše politické heslo než reálný stav.
Na celé věci je možná nejzajímavější psychologický rozměr. Evropská politika dlouhá léta fungovala v pohodlném modelu. Amerika zajišťovala bezpečnost a Evropa mohla investovat do sociálního státu. Jenže Trump nyní tento model rozbíjí. A Evropané zjišťují, že budování skutečně nezávislé obrany by bylo nesmírně drahé, technologicky komplikované a politicky bolestivé.
Právě proto se dnes stále častěji objevují názory, že současná krize NATO není jen spor o vojáky nebo peníze. Ve skutečnosti jde o střet o budoucí podobu Evropy. Zda bude nadále fungovat jako geopolitický přívěsek Spojených států, nebo zda se jednou opravdu pokusí vytvořit vlastní bezpečnostní architekturu.
A možná právě proto jsou podobné články pro evropské elity tak nepříjemné. Ne proto, že by byly úplně přesné. Ale proto, že pokládají otázky, na které dnes nikdo v Bruselu ani v Berlíně neumí dát jednoduchou odpověď.
(Kyncl, prvnizpravy.cz, repro: military)
Zdroje: 1. https://unherd.com/2026/05/nato-is-a-dangerous-grift/?set_edition=en; 2. Thomas Fazi archive; 3. Muck Rack profile Thomase Faziho
GLOSA: Ivo Strejček
KOMENTÁŘ: Karel Petřík
KOMENTÁŘ: Jan Campbell
Kterému z následujících ústavních činitelů nejvíce důvěřujete?



















