Státní ústav pro kontrolu léčiv patří mezi instituce s mimořádně širokým režimem práce z domova. Home office využívají přibližně dvě třetiny jeho pracovníků a od roku 2023 může dosahovat až čtyř dnů týdně. Jinými slovy, část zaměstnanců může trávit na pracovišti pouze jeden den z pěti.

Samo o sobě to není důkaz problému. Řada činností SÚKL je administrativní, právní nebo analytická a může být vykonávána na dálku. Jenže nejde o běžný kancelářský úřad. SÚKL rozhoduje o registracích léčiv, cenách a úhradách, monitoruje dostupnost léčiv a provádí rozsáhlou inspekční a dozorovou činnost. Jeho výkon má přímý dopad na pacienty, lékárny, nemocnice i farmaceutický trh.

Čtyři dny doma už nejsou drobný zaměstnanecký benefit

U takového rozsahu home office nestačí tvrdit, že zaměstnanci mají splněné úkoly. Stát by měl být schopen doložit, zda se při práci z domova nemění délka registračních řízení, rozhodování o cenách a úhradách, dostupnost odborných pracovníků nebo další měřitelné výstupy ústavu.


SÚKL navíc sám pracuje s omezenými kapacitami u některých registračních procedur. U decentralizovaných registrací uvádí tabulky volných kapacit a upozorňuje, že pozdější doplnění žádostí může kvůli nedostatku kapacity vést k posunu termínu. V roce 2026 také měnil systém přidělování těchto slotů s cílem efektivněji plánovat využití dostupné kapacity. To není důkaz, že problém způsobuje home office. Je to ale další důvod chtít přesná data o tom, jak ústav své personální kapacity využívá.

Home office jako cena za odborníky

Existuje zároveň legitimní argument ve prospěch široké flexibility. SÚKL zaměstnává specialisty z farmacie, medicíny, biochemie, práva, ekonomie a IT, o které soutěží se soukromým sektorem. Vedení ústavu už dříve otevřeně přiznávalo, že soukromé firmy mohou nabídnout vyšší platy a širší benefity a že flexibilní pracovní režimy včetně home office jsou jednou z možností, jak zaměstnance získat a udržet.


Proto je třeba položit otázku opačně. Pokud SÚKL používá čtyřdenní home office jako způsob, jak konkurovat soukromému sektoru, dokáže doložit, že tento benefit skutečně pomáhá obsazovat místa a zároveň nezhoršuje výkon zákonných agend? Bez takových dat totiž nelze posoudit, zda jde o účinný nástroj personální politiky, nebo pouze o mimořádně štědrý pracovní režim.

Ministerstvo by mělo vědět, co za tento režim stát dostává

SÚKL je samostatný správní úřad podřízený Ministerstvu zdravotnictví. Odpovědnost za každodenní organizaci práce nese vedení ústavu, ale resort by měl mít přehled o tom, zda jeho klíčové instituce disponují dostatečnými personálními kapacitami a zda jejich pracovní režim neoslabuje výkon.


Nejde přitom o požadavek, aby odborník seděl pět dní týdně u stolu jen proto, aby byl fyzicky vidět. Jde o něco podstatně jednoduššího. Pokud ústav dovolí až čtyři dny práce z domova, musí být schopen doložit, že pacient, zdravotnický systém ani stát za tuto flexibilitu neplatí pomalejšími rozhodnutími nebo nižší dostupností pracovníků.

Pokud SÚKL taková data má, měla by být veřejná a debata může rychle skončit. Pokud je nemá, pak se nabízí mnohem nepříjemnější závěr: stát nastavil mimořádně rozsáhlý pracovní benefit u úřadu s klíčovou odpovědností za léčiva, aniž by veřejnosti dokázal přesně ukázat, co za něj dostává. Na to by teď mělo odpovědět vedení SÚKL i Ministerstvo zdravotnictví.



Zdroje: 1. SÚKL – Přidělování DCP slotů a dostupné kapacity⁠; 2. Informace o změně systému přidělování DCP slotů⁠; 3. SÚKL – Rozhovor o personální konkurenci a flexibilních formách práce⁠; 4. iDNES.cz – Úředníci pracují většinu týdne z domova. Veřejný sektor home office rozšiřuje⁠