Prezident Jicchak Herzog oznámil 7. listopadu, že první příležitost sestavit vládu nabídne předsedovi strany Jašar a bývalému náčelníkovi generálního štábu Gadimu Eisenkotovi. Formální předání pověření naplánoval na 8. listopadu v 17 hodin izraelského času. Od převzetí mandátu má Eisenkot získat 28 dní na jednání s možností prodloužení až o čtrnáct dní.

Netanjahuův pravicový a náboženský tábor získal 53 ze 120 křesel Knesetu. Eisenkotův čtyřstranický blok má 48 mandátů a dvě arabské kandidátky dohromady 19. Likud zůstal s 27 poslanci nejsilnější stranou, Jašar získal 21 míst. Žádný z hlavních táborů nedosáhl na většinu 61 poslanců.

Při konzultacích u prezidenta doporučily Eisenkota strany zastupující 67 poslanců, Netanjahua podpořilo 46 a sedmičlenná frakce nedoporučila nikoho. Tento rozdíl ale není výsledkem koaličních jednání. Doporučit kandidáta prezidentovi neznamená zavázat se k podpoře jeho vlády. Herzog sám upozornil na vzájemná veta mezi bloky i uvnitř nich.


Rozhodují arabské strany a spor o vojenskou službu

První cestou je Eisenkotova vláda s vnější podporou arabských stran. Součet mandátů takové uspořádání umožňuje. Překážkou jsou však dosavadní odmítavé postoje uvnitř opozice, zejména u Avigdora Liebermana. Arabské strany mohou pomoci změnit premiéra, ale jejich doporučení Eisenkota samo neřeší podobu spolupráce.


Druhou možností je dohoda s ultraortodoxními stranami. Hlavním předmětem vyjednávání by se stala vojenská služba jejich příslušníků. Část opozice stavěla kampaň na požadavku spravedlivějšího rozdělení povinností. Ústupky umožňující vznik kabinetu by proto mohly narazit u jejích voličů i poslanců.

Přesun náboženských stran do nového tábora není dohodnutý. Šas 7. listopadu odmítl zprávy o souhlasu se vstupem do Eisenkotovy koalice a potvrdil příslušnost k pravicovému bloku. Z možnosti vyjednávat proto nelze dělat hotovou dohodu. Opozice stojí před nepříjemnou volbou: výměna premiéra může vyžadovat ústupky právě těm politickým silám, jejichž vliv kritizovala.

Čtyři scénáře bez jistého vítěze

Vedle vlády s arabskou podporou a dohody s ultraortodoxními stranami zůstává třetím scénářem široká koalice. Netanjahu k vládě národní jednoty 7. listopadu vyzval, Eisenkotova strana však nabídku odmítla. Takové uspořádání by mohlo nabídnout silnější parlamentní základ, zároveň by popíralo hlavní slib opozice ukončit dosavadní premiérovo působení.


Z analytického hlediska by dlouhé provizorium posilovalo krátkodobé politické obchody a komplikovalo shodu na rozpočtových prioritách, vojenské službě i dlouhodobém bezpečnostním směřování země. Ani Eisenkotův případný nástup ovšem nezaručuje zásadní zahraničněpolitický obrat. Kritizuje násilí radikálních osadníků a Netanjahuovo vedení, současně má tvrdý bezpečnostní profil. Jiný premiér může změnit složení kabinetu a způsob jednání se spojenci, nikoli automaticky přístup ke Gaze nebo palestinské státnosti.

Rozhodující nyní budou konkrétní závazky k parlamentní podpoře. Netanjahuův tábor ztratil většinu. Jeho soupeři ale teprve musejí prokázat, že dokážou vytvořit životaschopnou alternativu.



Zdroje: 1. Kancelář izraelského prezidenta – plánované pověření Eisenkota a lhůty pro sestavení vlády; 2. Reuters – volební výsledky a možnosti sestavení vlády⁠; 3. The Jerusalem Post / JTA – překážky koaličních scénářů⁠; 4. The Guardian – Eisenkotovy politické a bezpečnostní postoje⁠